K o p ř i v n i c e (dam) - Do včerejšího dne byly v kopřivnické Galerii ve vile k vidění obrazy malířky Pavlíny Kahánkové. Autorka výstavy nazvané Barevné myšlení se čtenářům Kopřivnických novin více představí v následujícím rozhovoru. Rodačka z Kopřivnice absolvovala Střední uměleckou školu v Ostravě, pokračovala ve studiu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Momentálně končí studium v ateliéru Malířství III u doc. MgA. Petra Kvíčaly. Vyzkoušela si ale také ateliér Intermédií doc. Václava Stratila. Za sebou má také stáž na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a půlroční studium na Fakuldade de Belas - Artes v Lisabonu. Pavlína Kahánková má na svém kontě několik společných, ale i samostatných výstav. Její díla jsou v soukromých sbírkách, ale vlastní je také Národní galerie v Praze nebo rektorát Vysokého učení technického.
VUT asi všichni považujeme za veskrze technickou školu. Ještě poměrně pochopitelné by na ní bylo studium průmyslového designu jako disciplíny s oboustrannou prostupností, ale jak to jde dohromady s volným výtvarným uměním a konkrétně malbou?
V současné době je na FaVU sedm studijních oborů: malířství, sochařství, grafika, grafický design, průmyslový design, konceptuální tendence a VMP (video, multimédia, performance). Na škole studuje asi dvě stě studentů. Spojení výtvarné fakulty s fakultami technického zaměření představuje zatím jediný případ svého druhu v České republice. Obory svým charakterem a využíváním nových technologií směřují ke spojení umění s technikou. V ateliéru Malby III jsme dělali třeba realizace do architektonických prostor nebo barevné oživení interiérů veřejných budov. Je to ale ateliér spíš konceptuální, studují tam lidé, kteří se nezabývají výhradně malbou, ale třeba i videem, fotkou, street artem, instalacemi a podobně. V rámci šestiletého studia lze také vystřídat několik ateliérů a osvojit si různé dovednosti. Záleží na každém studentovi, jak k tomu bude přistupovat a jak bude aktivní.
Máte nějaké speciálně oblíbené výtvarné techniky a věnujete se výhradně malbě?
Co se týká malby, používám olej, akryl, kombinovanou techniku, někdy i koláž. Využívám i různé průmyslové materiály. Každá technika dává určité možnosti, volím podle toho, co zrovna potřebuji k vyjádření. Přiznám se, že nejlépe se cítím při malbě velkých formátů, což je ale poměrně nákladné na materiál a prostor. Proto někdy vítám i možnost barevně zpracovat konkrétní prostor, třeba v interiérech. Od střední školy kromě malování fotografuji, jednu dobu jsem dělala vlastní fotografické časopisy, kde jsem prezentovala různé projekty. Bylo to trochu na pomezí reklamy. Baví mě zkoušet nové věci, učit se pracovat v nových programech.
Jaká byla vaše cesta k abstrakci? Kdy jste pocítila potřebu tvořit tímto způsobem a co vám to dává?
Nikdy jsem neměla pocit, že umím hezky kreslit. Ale je pravda, že mě to baví už od dětství. Rodiče mě v tom dost podporovali. Myslím, že v začátcích, někdy na základní škole, jsem se často inspirovala krajinou. Na střední škole nám pak zadávali různé úkoly, třeba malovat zátiší nebo kreslit portrét podle modelu a tak. Na vysoké si už ale musíte postupně hledat svoje témata a vlastní cestu, kterou chcete směřovat. To už je těžší. Svoji tvorbu chápu spíš jako konceptuální. Propojuji různé přístupy, baví mě proměnlivost. Malovat je pro mě někdy dřina, a někdy to jde lehce a s úplnou samozřejmostí. Nad některými obrazy se trápím i měsíc, některé jsou hotové během pár dnů, přičemž se nedá říci, že by snad byly méně kvalitní. Není mi jasné, co to způsobuje. Prostě se objeví problém, který se musí vyřešit, a dokud se to nepodaří, tak nejsem v klidu. V každém případě poznat, kdy obraz skončit, je pro mě vždycky nejtěžší. V tom vám ale nikdo nemůže radit, musíte se prostě v určitém okamžiku rozhodnout.
Všiml jsem si, že názvy obrazů jsou často spíš strohé a jde spíš o označení než skutečný název. Proč tomu tak je?
Maluji, co neumím sdělit jiným způsobem. Když se vyjádřím obrazem, nemůžu tomu už pak dávat nějaký další název. Připadá mi to vždy trochu násilné nebo nepatřičné. Samozřejmě, že obrazy vychází z nějakého projektu nebo myšlenky či zkušenosti. Někdy je vysvětlím, ale někdy i záměrně utajím. Vždy mě zajímalo něco, co se úplně nedá vyslovit, a taky něco, co není vidět. Někteří umělci označují obrazy pouze čísly, přístupů je mnoho. Každý k tomu svému má osobní důvody.
Máte nějaké výrazné inspirační zdroje a nebo třeba malíře, kteří vás hodně ovlivnili?
Výrazným inspiračním zdrojem je pro mě hudba, pohyb v přírodě, a také kulturní život a cestování. Nevybavuji si žádné malíře, kteří by mě nějak zásadně ovlivnili. Samozřejmě, že sleduji, co se děje na výstavách, a něco se mi líbí nebo mě to zaujme, ale inspiraci hledám spíš v životě.
Jaké jsou vaše umělecké plány pro nejbližší budoucnost?
Za dva měsíce odevzdávám praktickou diplomovou práci a v květnu končím svá studia na FaVU. Potom bych ráda jela na nějaký rezidenční pobyt do zahraničí. Chci získat zkušenosti s uměleckým provozem i jinde. Otázka je, zda se uživím pouze uměním, proto si hledám práci alespoň trochu mému oboru blízkou. Můžu třeba učit nebo pracovat v nějaké kulturní instituci. Samozřejmě se chci i nadále věnovat malbě a fotografii. V současné době hledám prostředí, kde by k tomu byly nejpříznivější podmínky. Určitě chci taky vystavovat, dělat různé přednášky o výtvarném umění, spolupracovat se zajímavými lidmi z oboru. Zatím si nechávám cestu otevřenou pro různé možnosti.
Připravujete nějaké další výstavy?
V úterý 4. března budu mít vernisáž výstavy v Bratislavě v galerii M++, jde o novou galerii situovanou do prostoru lodi kotvící na Dunaji a konají se tam i divadelní představení. Obrazy tak pravděpodobně uvidí dost lidí. Na podzim mám pak domluvený termín v Hranicích na Moravě. Pro některé projekty zatím prostor hledám. Jinak v divadle Reduta v Brně je ještě do 22. února možné vidět společnou výstavu Petr Kvíčala a studenti. Tento týden také končí moje prezentace spolu s 15 nominovanými mladými autory na Cenu Kritiky za malbu do 30 let v pražském paláci Adria.
David Macháček
