K o p ř i v n i c e - V roce 1996 přijel jako vzácný host a během následujících let se stal nejen osobním přítelem organizátorů, ale také významnou oporou při organizování akce Myšlenky TGM a současnost - ředitel Radia Svobodná Evropa Pavel Pecháček. Je také jediným hostem, který vystupoval se svými zamyšleními na všech desíti ročnících, a je tedy tou nejvhodnější osobou pro bilancování desetileté historie kopřivnických občanských diskuzí.



Vzpomenete si, jaká byla Vaše cesta k první účasti na Myšlenkách TGM?



Členové zdejšího Masarykova demokratického hnutí vymýšleli nějakou zajímavou a smysluplnou akci, která by se mohla v Kopřivnici uskutečnit. Nikdo si už nepamatuje, jak to bylo přesně. Ale údajně, když se přišlo na to, že by se mohla probírat masarykovská témata, tak také někdo zmínil Svobodnou Evropu jako snad šikovného a zasvěceného partnera pro tuto věc. Hlavní organizátoři, pánové Pospěch, Sazovský, Hanzelka a Ficek, mě pak navštívili v Praze a brzy jsme se domluvili. Od prvního ročníku jsem začal jezdit každý rok do Kopřivnice a účastnil se sympozia Myšlenky TGM a současnost. Rozhodně si myslím, že těch deset let stálo za to. Vždy tu byla jiná témata, což potvrdilo i to, jak byl Masaryk úžasně všestranný.



I samotní organizátoři svou akci označují v mnohých směrech za konzervativní, vidíte i přesto za těch deset let nějaký vývoj?



Určitě ano. Já si myslím, že je to dáno především zkušenostmi, které v průběhu času nabyli jak organizátoři, tak ti z nás, kteří na těchto sympoziích vystupovali opakovaně. Vždycky asi tak půl roku před konáním akce přijeli organizátoři do Prahy, tam jsme seděli v mé kanceláři a přemýšleli nad tématem a také tím, kdo by k němu měl co říci. Samozřejmě, že minimálně polovina oslovených lidí pozvání z nějakého důvodu nepřijala, ale bylo nás vždycky dost.



Vy sám jste se aktivně podílel na získávání některých zajímavých lidí a podle pořadatelů jim otvíral mnohé dveře, které by jinak zůstaly zavřené. Byl ale někdo, o koho jste usilovali, a on z jakýchkoliv důvodů cestu do Kopřivnice nenašel?



Jistěže jsou tací, ale vlastně jich není mnoho. Měli jsme také neuvěřitelný kus štěstí. Když někdo nepřijel, přijel někdo jiný a vystupujících bylo vždy tak akorát a pokaždé to byly osobnosti. Zajímavé také bylo, že ačkoliv bylo vždy jednotné téma, nikdy se nestalo, že by se jednotlivá zamyšlení či referáty překrývaly. Vždycky se objevily jiné postoje a nebo ještě častěji se projevilo, že každý téma pojímá jinak a jinak ho chápe v kontextu se současným děním.



Je některé z těch desíti témat, které Vám z jakéhokoliv důvodu utkvělo v paměti jako výjimečné?



Myslím si, že každé téma mělo svůj smysl a svou hodnotu. Ale když o tom mluvíme, tak se mi jedno téma vybavilo a sice Člověk v ohrožení. Tam jsme si skutečně uvědomili, jak mnoho je neblahých možností, aby člověk ohrozil svou vlastní existenci. Nejen terorismem a válkami, ale třeba i ekologickou bezohledností. Mluvili jsme o situaci ve světě a zahraniční politice. Museli jsme si uvědomit, jak velká spousta míst na světě hrozí potencionálním válečným konfliktem, který by se mohl rychle rozšířit.



Jak vidíte budoucnost a možnosti dalšího pokračování této akce?



Když jsme se s organizátory sešli naposled v Praze zhruba před dvěma měsíci, tak se tam potvrdilo, že deset pokračování diskuzí o Masarykových idejích přenesených do současnosti končí. Neměli jsme a nemáme zatím zcela jasno, jak budeme pokračovat, víme jen, že příští rok bude v tomto ohledu daný stým výročím Masarykovy poslanecké kandidatury za tento kraj. Téma je tedy vlastně dané, jaká bude forma, se ještě ukáže. Letos jsme zakončili desetiletí, a co bude dál, vyplyne z našich diskuzí. Musím říct, že Kopřivnice je v tomto směru světlou výjimkou. Určitě bychom to už dávno nedělali a určitě by nás to nebavilo, kdyby to tady nemělo takovou odezvu a vždycky velmi slušnou návštěvnost ze strany místních lidí. Nebereme to přímo jako vysloveně závazek, ale zájem občanů je povzbuzením k tomu, abychom hledali nějaké způsoby, jak v něčem podobném pokračovat.



David Macháček