Nápad na společný koncert Pavla Helana a orchestru Nota ze ZUŠ Z. Buriana vznikl už vloni během první vlny pandemie. Nyní bylo jejich vystoupení v parku E. Beneše první po částečném rozvolnění kultury.
FOTO: D. MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Koncert Pavla Helana a orchestru Nota byl minulý pátek po dlouhých měsících bez živých produkcí nejen prvním hudebním náznakem oživení kultury po covidu, ale i příjemnou předsunutou oslavou Svátku hudby. Pro vlídného písničkáře původem z Brna to přitom není první hostování v Kopřivnici u této příležitosti. V programu oslav Evropského svátku hudby se objevil už před třemi lety, ale to měl díky podstatně rozsáhlejšímu programu menší prostor. Tentokrát i za přispění dalších hudebníků vystupoval přes devadesát minut. Publikum Pavel Helan bavil výběrem svých autorských skladeb, i když občas v rámci muzikantského humoru zahrál pár taktů ze soundtracku k filmové pohádce nebo úryvek z hitu The Beatles. Se svými posluchači živě komunikoval, vtipkoval a dokonce předvedl, že je i zdatným hlasovým imitátorem. Kytaru střídal s mandolínou, ukulele a jednu ze svých písní okořenil i hrou na fujaru. Zhruba první půl hodiny Pavel Helan hrál a zpíval několika stovkám lidí, kteří se shromáždili v prostoru před Ringhofferovou vilou, sám. Následně povolal na pódium původem kalifornského bubeníka Briana Bothwella. O několik písní později se připojil také první místní muzikant Václav Sopuch, který na kontrabas doprovodil novinkovou píseň Yzop. Následně už se přidal celý orchestr Nota pod taktovkou Tomáše Sochy a společně uvedli dalších osm skladeb zaranžovaných pro doprovod orchestru, což představovalo dalších asi 45 minut vystoupení.
První skladba, kterou písničkář a orchestr před publikem v sadu E. Beneše zahráli společně, byla symbolicky ta, která je svedla dohromady. „Vloni na jaře v době, kdy nás pandemie všechny zasáhla a my netušili, jestli už je po všem, nebo co nás čeká, jsem napsal písničku Nečekaně darované ticho, s mojí ženou jsme k ní udělali videoklip a dali ji na YouTube. A po několika málo týdnech mě někdo upozornil, že se tam objevilo další video, na které k mé písničce hraje doprovod orchestr Nota. Když jsem to uslyšel, skoro jsem se rozbrečel dojetím. Opravdu moc mě to nadchlo a na základě toho jsme se kontaktovali a dohodli se, že si společně musíme zahrát,“ vysvětluje Pavel Helan vznik spolupráce se školním orchestrem ZUŠ Zdeňka Buriana.
Na aranžích se Pavel Helan podle svých slov podílel jen minimálně, a když, tak pouze formou konzultací. Výběr i úprava písní pro orchestr byly prý výhradně dílem Tomáše Sochy. „Každopádně jsem z nich nadšený. Když jsme spolu hráli poprvé, bylo pro mě moc příjemné dobrodružství hrát vlastní písničky a nechat se překvapovat tím, co za mnou zní od orchestru. Ve všech případech to navíc bylo překvapení milé a některým písničkám spojení s orchestrem moc sluší a dává jim úplně nový náboj,“ myslí si Pavel Helan. Od první myšlenky k realizaci koncertu uběhl více než rok, i tak ale příprava společného vystoupení narážela na omezení. „Samozřejmě jsme se nemohli setkávat tak, jako bychom si možná přáli, ale zásadní problém to nebyl. Všichni dostali noty, naučili se to sami a jsou to profíci. Takže když jsme se týden před koncertem poprvé sešli naživo, už jsme jen dopilovali některé detaily, sehráli se a zvykli si na sebe,“ pochvaloval si Pavel Helan.
Premiéra společného vystoupení se nemohla odehrát jinde než v Kopřivnici. Brněnský písničkář, žijící v Praze, ale doufá, že koncert s kulisou klasicistní vily nebyl zároveň poslední, který s kopřivnickým orchestrem Nota odehrál. „Počítám, že po dnešním prvním společném hraní začnou přicházet nabídky a vyrazíme na turné,“ vtipkoval Pavel Helan, ale i bez legrace by byl rád, kdyby spolupráce pokračovala. „S orchestrem jsme si myslím padli do noty a společně nám to funguje báječně, takže by bylo opravdu skvělé, kdybychom si zahráli častěji a i jinde než tady v Kopřivnici. Věřím, že se nám to podaří,“ uzavřel Pavel Helan.
