Úsměv všech tatrováků minulý týden asi pěkně ztuhl. Armáda totiž kvůli škrtům ve státním rozpočtu nebude mít v nejbližších několika letech peníze na nákup vojenských speciálů místní automobilky. Výroba pětistovky strojů se zřejmě rozjede až koncem dekády. Jak to ale chodí, ani za nový termín by asi nikdo ruku do ohně nedal.

Připomíná to hru kočky s myší. O tom, že armádní zakázka má pořádný skluz, si už delší dobu povídali i vrabci na střeše. Nákup vozidla kopřivnické automobilky přitom ministerstvo obrany posvětilo po tahanicích o vypsání výběrového řízení už vloni v létě. Tehdy se dokonce psalo o tom, že by první automobily mohli vojáci dostat ještě v tomto roce. Přílišné optimisty však vyléčily následující měsíce, kdy se ze strany státu neměl nikdo k podpisu smlouvy. Aktuální stanovisko ministerstva se tak vlastně dalo čekat, délkou odkladu však nepříjemně zaskočilo.

Armáda ale nakonec vojenská auta nakoupí, protože je jednoduše potřebuje. Otázkou ale zůstává, zdali celou zakázku nepotká osud podobných vojenských nákupů, které se po počáteční velkorysosti smrskly na zlomek původního rozsahu. Příkladem budiž modernizace tanků nebo častokrát propíraný nákup stíhaček. Seškrtané miliardy jsou však argumentem těžkého kalibru. Za dobré slovo se totiž neprodává ani státu. V centrále NATO by se ale asi divili, že peníze na nové armádní speciály do zahraničních misí skončily třeba v pastelkách pro školáky.

Michal Polášek