Pokud bych měl začít fejeton o letošním létě nějak standardně, asi bych psal něco o podivných rozmarech počasí, hrůzné situaci na silnicích a stále se snižující společenské aktivitě lidí. Možná by nechybělo ohlédnutí do minulosti s tím, že dříve bylo počasí příjemnější, vedra mírnější, deště slabší, cesty bezpečnější a lidé přátelštější. Tyto nostalgické úvahy jsou ale z velké části zcestné - lidská paměť totiž postupně potlačuje nepříjemné zážitky. Takže ta minulost vlastně nic moc extra nebyla.



Když jsem v dešti uplynulého víkendu obdivoval odvážlivce na jedné recesistické akci, kteří se ve studeném počasí vrhali v lítém boji muže proti muži po hlavě do vln požární nádrže v centru obce a v lehkém kostýmu pak vzdorovali narychlo zinscenovanému zásahu po(uze) zuby ozbrojených pořádkových sil s vodním dělem na obstarožní hasičské liazce, uvědomil jsem si, že to s tou rozmrzele ospalou atmosférou letošního léta zase až tak špatné není. Někteří lidé stále ještě dokáží dobře bavit nejen sami sebe, ale především druhé.



Možná by stálo za to něco podobného zorganizovat i u nás. V kašně před kulturním domem se sice mohou kvůli nedostatečné hloubce koupat tak akorát psi, protesty obyvatel okolních domů proti hlasité hudební produkci při různých akcích tu už ale byly. V té naší parodii by se ale musely vyřešit stejně jako před lety. Tedy nikoliv zásahem bezpečnostních složek, ale nožem proti elektrickému kabelu.


Michal Polášek