Kopřivnice (dam) – Vybudovat unikátní hřiště a tím ještě posílit pozici Kopřivnice coby mekky tuzemských vyznavačů parkouru chtějí jeho místní příznivci. Umění spočívající nejen v překonávání překážek v městském prostoru jen pomocí mrštnosti a síly lidského těla, ale také v tvrdém tréninku a práci na osobním rozvoji si získává stále větší oblibu. V Kopřivnici a nejbližším okolí se této atraktivní disciplíně, která je i samostatnou subkulturou, věnuje zhruba devadesát mladých lidí včetně čtyř desítek dětí navštěvující kroužek v DDM.
S myšlenkou vybudovat hřiště už místní parkouristé koketují nějakou dobu, jako ideální prostor se jim jeví prostor někdejšího dopravního hřiště pod sportovní halou ZŠ Emila Zátopka. Nové hřiště by mohlo vzniknout nejen na dnešní vyasfaltované ploše, ale také na navazujících plochách, které jsou nevyužité a dříve je škola používala pro výuku pozemků. Nový impuls přišel, když se záměr objevil jako šestý mezi prioritami obyvatel města, na fóru mladých se umístil dokonce na druhém místě. „To mě přimělo zintenzívnit práce na našem záměru,“ říká Pavel Rösner, který momentálně pracuje na designu hřiště. To by podle jeho slov mělo být maximálně multifunkční, kromě zídek, průlezů, sloupů, schodišť, kůlů a dalších překážek určených pro pokročilé parkouristy by v prostoru mohlo vzniknout hřiště pro nejmenší děti, ovšem akcentující jejich fyzický rozvoj. Kromě parkourového hřiště by měl součástí celého parku být také prostor pro trénink salt a dalších freerunových prvků s bezpečným doskočištěm nebo posilovna pod širým nebem. Prostor by navíc nesloužil jen parkouristům, mohli by se zde realizovat i vyznavači streetartu. Betonové zdi jednotlivých překážek by byly pro tvůrce graffity ideální legální plochou pro sprejované malby. „Pracuji nejen na designu parku, ale také na návrhu jeho budoucího provozu a správy. Chceme přijít s kompletním řešením celého projektu,“ říká Rösner. Podporu ředitele ZŠ Emila Zátopka, která by s hřištěm sousedila, už si prý parkouristé zajistili.
Radnici jako majitele pozemků hodlají oslovit s již dokončenými plány zhruba do měsíce. „S městem budeme jednat o podpoře a především o poskytnutí prostoru, který jsme si vytipovali,“ říká Rösner. Na samotné vybudování hřiště, které by podle předběžných odhadů mohlo přijít zhruba na tři miliony, parkouristé po městě nebudou chtít ani korunu. „Pokud od města dostaneme zelenou, budeme hledat sponzory a zdroje z nadací. Jsem v tomto ohledu optimistou a myslím si, že potřebné peníze získáme,“ nechal se slyšet Pavel Rösner. Pokud by se skutečně podařilo sny místních parkouristů zrealizovat, šlo by vůbec o první podobné hřiště v tuzemsku a zcela jistě by bylo zajímavé nejen pro místní, ale také pro lidi z celé republiky, a počítá se i s akcemi s mezinárodní účastí. „Výhodou hřiště je jeho variabilita. Zatímco ve městě některou trasu zvládneme za hodinu či dvě a už nic nového nenabídne, tady bychom mohli udělat týdenní soustředění a pořád bychom nevyčerpali všechny možnosti,“ vysvětlil jednu z výhod vybudování hřiště Rösner. Navíc lidé, kteří by se stahovali na hřiště, by byli ve větším bezpečí než v ulicích a nehrozilo by také poškození budov nebo mobiliáře ve městě.
