K o p ř i v n i c e - Paličkovaná krajka se k nám dostala za dob Marie Terezie a v současné době je Česká republika v této technice považována za velmoc. Na tom má svůj podíl i Jarmila Heimerlová. Ruční tvorba této nadané Kopřivničanky není místním obyvatelům neznámá. Předloni vystavovala v Lašské vile, na podzim se zúčastnila přehlídky prací seniorů, před Vánocemi zdobily její betlémy Slezskoostravský hrad. O svém vztahu k paličkované krajce řekla: „To vás musí bavit. To pak není koníček, to je kůň.“



Vztah k ručním pracím u ní formovala od dětství maminka, paličkování se věnuje více než dvacet let. „Původně jsme s kamarádkou jezdily do kurzů na Slovensko. Po sametové revoluci odešla paní Prošková ze školského ústavu a založila si v Praze vlastní Vzdělávací spolek uměleckých řemesel. K té jsme pak jezdily pět let každý měsíc na celý víkend,“ vzpomíná paní Jarmila na počátky paličkování, „nejtěžší bylo změnit návyky a postupy ze slovenské školy a naučit se českou školu paličkování.“



Své umění Jarmila Heimerlová pravidelně prezentuje na výstavách i mezinárodních setkáních na krajkářském kongresu. Ten se letos bude konat v Holandsku a Česká republika se bude prezentovat krajkou, která zabere celé tři stěny vystavované kóje a bude složena z tři sta dílů. Heimerlová dokáže svými prsty vytvořit od deček, kapesníčků, vánočních ozdob a obrazů doslova všechno. Hitem posledních let se tak staly paličkované klobouky. „Námět jsem si přivezla z Německa. Nejtěžší na celém klobouku je vytvoření formy, na které pak přímo krajku tvořím. Vlastní paličkování, i když zabere nejméně šedesát hodin, je již rutina,“ dodala paní Jarmila.



Ilona Mazalová