K o p ř i v n i c e - Kdyby věci neznalý člověk vstoupil do místnosti Střediska sociálních služeb na ulici České ve středu o půl páté, viděl by hodinu rekondičního cvičení jako každou jinou. Přesto je cvičení pro přítomné něčím opravdu výjimečným. Sdružuje totiž onkologické pacienty a pomáhá jim získat zpátky nemocí ztracené fyzické síly. A pokud se jen chvilku zdržíte, pochopíte, že společné cvičení má nesmírný vliv i na jejich psychiku.
Dostat rakovinu je těžká rána pod pás, shodují se přítomní. Vypořádat se s dávkami chemoterapie a ozářek je vysilující, ale nejhorší je reakce okolí. „Lidé vás najednou mají strach potkat na ulici. Neví, jak se tvářit, o čem s vámi mluvit, a tak se vám raději začnou vyhýbat,“ popisuje situaci jedna ze cvičenek, „mám dva dospělé syny, ale ani s nimi jsem nedokázala o své nemoci mluvit.“
Láďa s leukémií bojuje pět let. Po opakované transplantaci kostní dřeně se o fyzičce nedalo mluvit. „Cvičím třetí měsíc a už jsem si sám přestlal postel,“ raduje se z úkonu, který pro zdravého člověka nepředstavuje prakticky žádnou zátěž.
Rekondiční cvičení vede Miloš Jeřábek, který se stal své nemocí zkoušené manželce nesmírnou oporou. Sám výborný atlet okoukal na rekondičních pobytech, kde manželku doprovázel, sestavy cviků, které s onkologickými pacienty cvičily fyzioterapeutky.
„Procvičujeme postupně všechny části těla od hlavy až k patě. Snažíme se získat kondici, kterou pacienti během léčby ztratili. Cvičíme tak, abychom z toho měli radost, ne utrpení,“ shrnuje své poznatky pan Jeřábek, který v Kopřivnici založil pobočku sdružení onkologických pacientů Kapka 97.
Ilona Hoffmannová
