Jsou povídky ve vaší první prozaické knize nějak žánrově nebo tematicky zařaditelné?

Vzhledem k tomu, že jde o povídky, tak je těžké je žánrově zařadit, ale ta témata jsou hlubšího rázu a vždy se snažím právě pracovat s určitým dilematem postav. Ať už se snažím, aby se mé postavy musely nějakým způsobem rozhodnout, nebo aby čelily nastalým situacím tak, jak je jednotlivé příběhy přinášejí. Každá povídka je jiná. Některé se týkají mého dospívání, takže píšu například o tom, jak jsem třeba vyrůstal u dědy. V jiných textech jsem se zaměřil například na to, jak jsem zažíval různé strasti v profesním životě. Ale v části Lásky je i třeba povídka Oceán, která tematizuje chudobu a s ní spojené téma velké laskavosti jednoho k druhému.

Tedy dá se chápat, jako že jsou povídky do jisté míry autobiografické?

Ano, do určité míry autobiografické jsou. I ty příběhy, které vycházejí z mé fantazie, se opírají o to, co jsem zažil, nebo o mou osobní filozofii a vyjadřují mé postoje k životu a ke světu.

Jaký byl proces tvorby knihy?

Tuto konkrétní knihu jsem začal psát zhruba před půl rokem, ale než jsem došel do tohoto bodu, chvíli to trvalo. Já píšu už dlouho, přes deset let, možná už od základní školy jsem psal poezii. Už jsem vydal několik sbírek básní. Ale básně jsou především o emocích a já jsem chtěl zkusit sdělit i něco hlubšího a složitějšího. Něco, co má větší hloubku a nezabývá se jenom danou emocí, a mám pocit, že v próze k tomu mám víc příležitostí. Samozřejmě povídky jsem psal už před Elementy, ale je to má první próza, kterou jsem takto oficiálně vydal.

Takže nejdřív byl nějaký koncept té knihy a pak jste začal psát? Není to tak, že jste posbíral tvorbu ze šuplíku?

Ne, v hlavě jsem měl koncept, kterého jsem se víceméně držel. Povídky nevznikaly v tom pořadí, v jakém jsou v knize. Psal jsem to tak, jak přicházela inspirace, a postupně je řadil do jednotlivých předem vymyšlených oddílů knihy – do těch čtyř elementů. Takže jsem se držel nějakých hranic toho konceptu, ale ne tak, aby mě to omezovalo.

Pokud srovnáte psaní poezie a jejich vydávání s prací na první povídkové knize, v čem to bylo jiné?

Báseň člověk napíše rychle a dá do toho svou emoci, což znamená, že ta slova víceméně píšu pro sebe. Kdežto ty povídky jsou spíš vyjádřením toho, co chci sdělit, řekněme po té filozofické stránce.

Takže je to víc intelektuální než emotivní záležitost?

Ano, přesně tak. Nad tímhle se už musí víc přemýšlet. Ale zároveň je tam větší prostor k práci se slovem jako takovým a také rozsah dává autorovi poněkud větší svobodu.

Proč jste tedy zvolil formát povídek? Proč to není třeba novela nebo krátký román?

Román mám samozřejmě v plánu, ale nějakým způsobem se rozvíjím, a ta forma povídek je skvělá věc a příležitost pro to, abych jednou dospěl k románu. Jsem toho názoru, že umělec musí dorůst. Romány jsou velká věc a běh na dlouhou trať. Povídky mi hodně pomáhají v tom nalézt své téma i svůj styl. Pochopit, jak chci stylisticky pracovat se slovem tak, abych měl svou osobitou značku.

Dá se říci, jestli jste styl jednotlivých povídek dopředu volil nebo prostě přišel s každým tím příběhem?

Stylisticky jsou všechny ty povídky stejné. Už začínám mít svůj rukopis. Používám jednoduchou formu, nepoužívám extrémně dlouhé popisy, snažím se, aby si čtenář sám dotvořil postavu, například po její vizuální stránce, aby si sám čtenář vytvořil své kulisy, ve kterých se můj příběh odehrává. Když to udělá, tak je to i pro něj příjemné a čte se to lépe. Líbí se mi, jak psal Hemingway, tím jednoduchým a rázným stylem.

Když mluvíte o inspiračních zdrojích, tak kdo je tím vaším? Jaká je vaše oblíbená kniha či autor?

Má oblíbená kniha je Proměna od Franze Kafky. Ale mám rád Charlese Bukowského, Hunter S. Thompson je výborný spisovatel, trochu pološílený. Skvělý je Nabokov, Dostojevskij, mám radši takové ty klasiky. Taky Haruki Murakami je třeba výborný spisovatel, ten má zajímavý styl. Píše nejprve v japonštině, přeloží to do angličtiny a z angličtiny zpátky do japonštiny, aby to právě mělo takový ten rázný, jednodušší styl.

Když byla knížka napsaná, jaký byl další proces vzniku? Grafika, zlom textu a podobně?

Text samozřejmě musel projít korekturou. Po té pravopisné stránce se mnou spolupracuje moje někdejší učitelka ze základní školy Sylva Ježová. Po grafické stránce knihu připravila moje přítelkyně, která je malířka, postarala se i o titulní stránku knihy. Dále to jde do tisku. Jednoduše jsem hotovou knihu poslal firmě, která se specializuje na tento druh tisku. Zadal si formát, navolil druh papíru a počet a za nějakou dobu mi přišel balík s vytištěnou knihou.

Kdo byl vašim prvním čtenářem, kritikem?

To je dobrá otázka. No, úplně prvním čtenářem byla má přítelkyně, která četla povídky ještě dřív, než kniha byla kompletní. A mimo to si upřímně nedokážu vzpomenout. Spousta lidí už mě zná díky mé sbírce básní, a i proto možná byl o knížku zájem a hned v prvních dnech jsem prodal desítku výtisků.