Ondřej Vetchý s kolegyní herečkou Danou Černou v inscenaci Velká zebra. Situační komedie dokázala naplnit kulturní dům.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e (dam) - Nejen tituly, ale bezesporu také populární herecké tváře přivádějí diváky do divadelních sálů. Ondřej Vetchý v hlavní roli komedie Velká zebra se minulý týden ukázal magnetem natolik silným, že dokázal vyprodat celou kapacitu velkého sálu kulturního domu.
Svižnou situační komedii postavenou na záměnách a postupném vrstvení lží a polopravd přivezla do Kopřivnice divadelní agentura AP Prosper a podle hlavní herecké hvězdy kusu vyvolávající salvy hlasitého smíchu se práce na trvalé scéně a pro divadelní agenturu příliš neliší. „Konkrétně do tohoto představení jsem šel s kolegy z Činoherního klubu. Dana Černá, Nela Boudová nebo Lála Dulava, to jsou lidé, se kterými běžně hraji v ’činoheráku’. Takže to celé vzniklo tam, obsazení se doplnilo kamarády nebo lidmi, kteří na tom nejsou dobře a potřebovali si třeba přivydělat. Hypoteticky by to mělo být tak, že v případě agenturního představení není čas strávený s těmi lidmi natolik svázaný nějakými divadelními konvencemi. Je to čas větší svobody, ale zase se bohužel víc jezdí, takže to má svá úskalí. Svá pro i proti,“ tvrdí Ondřej Vetchý.
To, že představení neuvádí kamenné divadlo se stálým souborem, prý ale neznamená, že by byla jeho příprava či uvádění pro herce spíš odpočinkovou záležitostí. „V tom jistě není žádný rozdíl. I takové představení se musí zkoušet naprosto intenzivně a soustředěně. Podstatný rozdíl je jen v tom žánru. Třeba v Činoherním klubu by tahle hra byla o trošku víc pokleslá,“ řekl po představení Ondřej Vetchý. Rozdílnou kvalifikací žánrů přitom populární herec nijak nehanil text Bricairea Lassayquese. „Není to vůbec špatná komedie. Dokonce bych řekl, že většina her je blbějších. Velká zebra v sobě má zajímavý střet mužského a ženského prvku,“ poznamenal Ondřej Vetchý.
Celý herecký ansámbl Velké zebry si i v Kopřivnici vychutnal popularitu u publika a asi nejvíc stáli sběratelé autogramů právě o podpis Ondřeje Vetchého. Ten si svou popularitu vybudoval spíš jako televizní a filmový herec než divadelník. Přes značné rozdíly v divadelní a filmové práci existuje podle Vetchého jen dobré a špatné herectví. „Stejné je to v tom, že váš výkon musí být naprosto uvěřitelný a autentický. Je pravda, že v Činoherním klubu jdeme ještě dál a že už nemusí jít o zobrazování autentické reality, ale v naší tvořivosti můžeme něco jako extrakt - něco, co by ve filmu působilo jako přehrávání. Pro to, aby bylo herectví nezaměnitelné, musí herec přijmout fakt, že v hierarchii divadla je až tou poslední složkou, která ale dává celku ožít. Herec inspirován textem a svými kolegy by měl dění na jevišti povznést ještě o trochu výš, a když se mu to daří a nepřekáží mu v tom jeho vlastní ego, tak třeba může měnit text i ve prospěch hry. Protože, když hra na jevišti ožije, tak je to úplně jiná forma než ta literární,“ svěřil se Vetchý, který do Kopřivnice přijel nejen v doprovodu hereckých kolegů, ale i své fenky Barči.
