Možná nebyl jediným, kterému záleželo na zachování památek nejen rodné Kopřivnice, ale i širšího regionu. Ale určitě patřil k těm jedincům, kteří na tomto úseku vykonali kus práce. Každý, kdo se probírá jeho obsáhlým archivním materiálem, se musí zamyslit nad jeho obsahem a významem, musí uznat, že se Emil Hanzelka trvale zapsal do historie svého města.
Už před padesáti lety, při příležitosti Hanzelkových sedmdesátých narozenin, tehdejší předseda MěstNV Vladimír Dočkal připomenul: „…Od národnostního boje ve svých mladých letech až po vybudování Lašského muzea, které se stalo jeho trvalým památníkem, odevzdal dílo, které jsme dosud nedokázali plně zhodnotit, a věříme, že teprve budoucí časy ocení a vyzvednou jeho zásluhy o veškeré ušlechtilé dění, na kterém se podílel…“ Emil Hanzelka napsal stovky článků, publikovaných v desítkách novin, časopisů a sborníků. Není zde místo vyjmenovat vše, co Emil Hanzelka vykonal ve prospěch samotné Kopřivnice. Vždyť jenom jeho archivní materiál je uložen ve více než třech stech šanonech, dvacet let byl předsedou Čs. červeného kříže, funkcionářem Sokola i zakladatelem a dlouholetým předsedou místního odboru KČT. Patřil mezi členy výboru pro postavení prvního pomníku TGM i pozdější znovuodhalení v poválečných letech i v roce 1968.
Nemalým úsilím se mu podařilo vybudovat Lašské muzeum, jehož pokračovatelem se stalo Muzeum Fojtství. Budovu starého Fojtství pomohl zachránit před chátráním svým návrhem do seznamu státem chráněných kulturních památek.
Ale okruh jeho zájmu nepatřil jenom Kopřivnici, rozšiřoval se i na vzdálenější okolí. V padesátých letech minulého století jako okresní konzervátor a památkový referent usiloval o záchranu mnoha památek v našem regionu. Začneme ve Štramberku, kde svou snahou o zachování především mnoha dřevěnic si v řadách jejich majitelů vytvořil i řadu osobních nepřátel, kterým se jeho názory a představy nelíbily. Zůstaňme však u větších případů – v polovině šedesátých let, kdy ve známé „štramberské při“ Štramberáci bojovali o samotnou existenci města, se Hanzelka v dubnu 1965 postavil na jejich stranu a podpořil boj Štramberáků o záchranu jejich města. Již dávno před tím však upozorňoval na význam Kotouče a na nutnost průzkumu té jeho části temene, která je nejvíce ohrožena rozšiřováním lomu. Zachytil (už v r. 1933 a po 20 letech) i základy kostelů na Kotouči společně s kněžskou budovou. Ke Štramberku měl Emil Hanzelka blízký vztah už od dob dr. Hrstky, kdy patřil mezi příznivce štramberského KČT. Po Hrstkově odchodu ze Štramberka založil Hanzelka KČT i v Kopřivnici. V roce 1934 kopřivnický KČT uctil památku MUDr. Ad. Hrstky tím, že pojmenoval cestu k temeni Bílé hory “Cestou Hrstkovou”. Byla to krásná lesní cesta, po které Hrstka často chodíval.
Kromě Štramberka věnoval pozornost záchraně a renovaci rodného domku Georga Mendela v Hynčicích, zasloužil se o pamětní desku na rodném domku Kristiána Davida v Ženklavě, jeho úsilím byl zachráněn i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře či zámek v Nové Vsi… Za symbolickou cenu koupil pro klub turistů od hraběnky Deymové i zříceninu hradu Starý Jičín. Emil Hanzelka patří určitě k zajímavým osobnostem především kopřivnické historie. Ale stopy jeho práce jsou patrny i jinde. Od mládí byl puzen snahou vymanit se z věčné pomíjivosti života a „něco po sobě zanechat“. Připomeňme ještě jeho zásluhu o stavbu českých menšinových škol v poněmčených obcích našeho regionu v době po první světové válce (Ženklava, Butovice, Bartošovice, Nová Horka).
Vše, co vykonal, musel vykonat s velkou zarputilostí a zaujetím pro věc, která nám dnes může (ale nemusí) být sympatická. Na druhou stranu se však mohl dopustit – při tak širokém záběru činnosti – pochopitelně i určitých chyb či drobnějších omylů. Ale můžeme dnes říct, že byl prozíravým a významným vlastivědným pracovníkem a regionálním badatelem.
Emil Hanzelka měl svůj kraj rád. Dne 29. března uplyne 120 let od jeho narození, věnujme mu alespoň tuto vzpomínku jako kytičku k narozeninám.
Josef Adamec, Štramberk
