Adam Raška

Kopřivnice – Kopřivnický hokejový klub vychoval již tolik výborných hokejistů a jedním z nich, který toho má ještě hodně před sebou, je dvaadvacetiletý Adam Raška. První hokejové krůčky udělal v Kopřivnici a přes mládežnické celky Vítkovic a Brna se dostal až do extraligového týmu Komety. Oblékl také juniorský reprezentační dres a v prosinci loňského roku se z jihu Moravy přesunul do týmu chomutovských Pirátů.

V prosinci jsi po šesti letech v Brně přesídlil do Chomutova. Jak se to seběhlo?

Přišlo to ze dne na den, spíše z hodiny na hodinu. Obdržel jsem jen telefon z Brna, že mě vyměnili a že už jsem hráčem Pirátů. Poté mi volali, že se mám další den hlásit v Chomutově. Byla to rychlá a nečekaná akce, je to pro mě nová výzva, za kterou jsem rád.

Jak se ti v Chomutově líbí a jaké jsou třeba rozdíly mezi oběma kluby?

Chomutov je mnohem menší město než Brno, což je pro mě jiné, a taky jsem podstatně dále od Kopřivnice, kam teď jezdím mnohem méně. Ale co se týče kabiny a zázemí haly, tak je na vysoké úrovni. Od realizačního týmu až po trenéry je o nás skvěle postaráno. Je to velmi podobné Brnu.

Na co z brněnského působení budeš nejvíce vzpomínat?

Určitě na lidi, co jsem v Brně za těch šest let potkal, ať už spoluhráče, trenéry nebo hodně známých, které jsem si za ten čas udělal. Taky nesmím zapomenout na skvělé fanoušky. Každý domácí zápas v Brně je vyprodaný, což je pro hráče výhodou, publikum je "šestým hráčem". Málem bych zapomněl na můj první extraligový gól proti Třinci. Na to taky velmi rád vzpomínám.

Vraťme se ještě na začátek tvé kariéry. Začínal jsi s hokejem v Kopřivnici. Kam vedly tvé hokejové kroky dál?

Ano, začínal jsem v Kopřivnici, kde mě k hokeji přivedl táta s dědou, tak jako mladšího bráchu. Poté jsem v průběhu 6. třídy odešel na hostování do Vítkovic, kde jsem setrval čtyři roky. Od staršího dorostu jsem byl v Kometě Brno, která mě koupila z Kopřivnice, a tam jsem byl až do prosince loňského roku.

V dorostenecké i juniorské kategorii jsi zářil, jak těžké pak bylo adaptovat se mezi muži a hned v extralize?

Dostat se do A-týmu je ten nejtěžší krok v kariéře, z juniorky do mužů se dostanou jeden dva kluci každý rok. Byl jsem rád, že jsem jeden z nich. Mezi dospělým a juniorským hokejem je velký skok, co se týče rychlosti, parametrů a vyzrálosti hráčů.

Svými výkony sis vysloužil i nominaci do reprezentace, v níž jsi odehrál 20 zápasů. Jak bys srovnal českou soutěž juniorů s mezinárodní úrovní?

Už je to pár let, co jsem v juniorských reprezentacích hrál, ale rozdíl je hlavně v rychlosti na mezinárodní scéně, na všechno je méně času.

Poprvé jsi v extralize bodoval v březnu 2014 a premiérovou trefu sis pak připsal 22. listopadu 2015. Máš doma schovaný puk z těchto prvních extraligových úspěchů?

Samozřejmě, mám schovaný puk za první gól proti Třinci, byl to takový můj dárek, jelikož jsem ho vstřelil 22. listopadu a 26. jsem slavil narozeniny. Na první gól se nikdy nezapomíná.

Zároveň s extraligou jsi hostoval i v prvoligové Třebíči. Jak velký rozdíl je mezi extraligou a druhou nejvyšší soutěží?

Ano, Kometa Brno má farmu v Třebíči. Rozdíl mezi extraligou a první ligou je ve vyzrálosti hráčů. První liga mi přijde tvrdší, ale co se týče systému a myšlení hráčů, je extraliga někde jinde.

V Brně ses příliš neprosadil, nejspíše i kvůli tomu, že jsi nedostával tolik prostoru. Mají s tebou v Chomutově jiné plány?

Kometa Brno je klub, který má dobrou finanční stránku, může si tedy koupit v podstatě kteréhokoliv hráče, proto my mladí jsme tolik toho prostoru neměli. Uvidíme, co se mnou v Chomutově zamýšlejí, momentálně to ani já sám nevím.

A co budoucnost, čeho bys chtěl dosáhnout?

Pro mě je teď prioritou hrát stabilně extraligu a udržet se v této soutěži co nejdéle. Co bude dál, se teprve uvidí.

Za Kopřivnici v několika utkáních nastoupil i tvůj mladší bratr Dominik, který obléká dres juniorů Vítkovic. Byl ses, i přes zápasové vytížení, na některé jeho utkání v Kopřivnici podívat?

Shodou okolností jsem byl v té době dlouhodobě nemocen, takže jsem jeho domácí zápasy za muže v Kopřivnici viděl všechny a fandil mu. S bráchou si voláme skoro každý den a řešíme zápasy po telefonu. Hlavně se oba dva navzájem podporujeme.

Například v Litvínově si spolu rozumí bratrská dvojice Hanzlových nebo právě v Kometě Radim a Hynek Zohornovi. Chtěl bys také s Dominikem někdy hrát v jedné lajně?

Tak určitě. Byla by to pro nás taková třešnička na dortu si zahrát někdy spolu. Věřím, že se nám to jednou poštěstí a zahrajeme si ve stejném klubu a v jedné lajně.

K. Čablová