Herci ze štramberského ochotnického souboru Pod Věží v neděli inscenovali chrámovou hru Barabáš v atraktivním prostředí kostela sv. Kateřiny.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

Š t r a m b e r k - Interiér starobylé sakrální stavby kulisou divadelního představení, takové lákadlo se minulou neděli nabídlo návštěvníkům kostela svaté Kateřiny mezi Štramberkem a Rybím. Právě tento nezvyklý prostor si totiž ochotníci ze štramberského souboru Pod Věží zvolili pro inscenaci komorního dramatu Barabáš.



Inscenace pro tři herce s biblickou tematikou do zvoleného prostoru i předvelikonočního času skvěle zapadla, atraktivitu představení navíc zvýšilo i to, že unikátní kostel ze 14. století s ještě staršími základy je veřejnosti běžně nepřístupný a kromě speciální mše k uctění listopadového svátku patronky kostela se do něj lidé nepodívají.



Švédský autor Pär Lagerkvist, který je také nositelem Nobelovy ceny za literaturu, napsal Barabáše v roce 1950 a příběh o lupiči a vrahovi, místo kterého byl ukřižován Kristus, vyšel původně jako román. Až později příběh o hledání životních jistot, morálních hodnot a pocitu viny dostal podobu divadelní hry. Svou atmosférou i minimalistickým pojetím hra přesně zapadla do prostého interiéru sv. Kateřiny.



„Hra je napsána jako chrámová a má se hrát v kostelích. Využívá minimum rekvizit a počítá s vybavením chrámů,“ říká režisér spolku Pod Věží Josef Marek. Podle jeho slov byla volba malého kostelíku na samotě šťastná. „Je to nevelký gotický kostelík a ta hra se sem opravdu hodí. Ve velkém prostoru kostela na náměstí by se možná ztrácela, ale tady vyznívá velmi dobře, i když je tady zima,“ odlehčil své hodnocení inscenačního prostoru Marek.



Ochotníci ze štramberského souboru Pod Věží nenasadili hru s biblickou nebo křesťanskou tematikou poprvé, ale všechna předcházející představení podobného ražení byla odehrána v běžném světském prostoru, většinou v kulturním domě.



„Před čtyřmi lety jsme hráli Pilátovu ženu, kterou upravil stejný člověk, jako text dnešní hry a v roce 1997 jsme uvedli rockovou operu Veslo a růže, která byla poctou svatému Vojtěchu,“ zavzpomínal na podobná představení v minulosti režisér inscenace Josef Marek.



Na zhruba hodinovém představení spolu s ochotníky spolupracovala také chrámová schola a nastudování kusu podle Štramberských znamenalo dva měsíce intenzivního zkoušení.



David Macháček