Už druhý týden vévodí Novému náměstí triceratops Jindra. Nepřehlédnutelná socha z kovového šrotu má být další připomínkou Burianova výročí a v Kopřivnici bude k vidění ještě dva týdny.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

Jindra, jak se železný kolos jmenuje, je další připomínkou letošního 120. výročí narození Zdeňka Buriana. V rodišti legendárního malíře pravěku se ale zdrží pouze do 5. září.

Přestože by podobný artefakt Kopřivnici slušel, domovská Kovozoo se svého krasavce nehodlá vzdát a město se s ní dohodlo pouze na zapůjčení. „I to je poměrně výjimečné. My sice naše exponáty občas vezmeme na výlet vyvenčit, ale většinou je to tak, že ráno vyjedeme a večer se vracíme. Všechno to bývá v rámci propagace,“ říká Martina Juřenová z Kovozoo, která sídlí ve Starém Městě u Uherského Hradiště.

Triceratops Jindra patří do rodiny víc jak pěti set exponátů Kovozoo a nabízí možnost vidět nejen žijící zvířata v životních velikostech vyrobená z kovošrotu, ale právě také dinosaury. Kromě triceratopse Jindry ve Starém Městě „chovají“ t-rexe Juru, dilophosauřici Jolanu, quetzalcoatla Josefa a několik dalších druhů. Nejnověji se pak v den Jindrova příjezdu do Kopřivnice v Kovozoo představil stegosaurus Johan. Přesto je Jindra v této prehistorické rodince výjimečný – na rozdíl od svých souputníků se totiž nenarodil na jihu Moravy, ale až v dalekém Thajsku. „Vytvořili ho naši kolegové a dlouholetí kamarádi. K nám přicestoval už skoro hotový v lodním kontejneru někdy v závěru února.

V Kovozoo jsme jej pak zkompletovali, dali mu finální fazónu a v květnu jej představili veřejnosti,“ doplnila Martina Juřenová.

A jedná se skutečně o kapitální kousek. Od zobanu až po špičku ocasu měří sedm metrů a na výšku přes tři metry, což odpovídá předpokládané velikosti dinosaura žijícího v období pozdní svrchní křídy. Jediné, v čem prehistorická živá předloha Jindru výrazně předčí, je váha. Zatímco živý triceratops dosahoval váhy okolo devíti tun, Jindra, ač má tělo z oceli, váží „pouhých“ 980 kilogramů.

Stejně jako další skulptury v Kovozoo je i Jindra výsledkem kreativity zkušených svářečů. „Pro naše sochy neexistují předem jasné plány. Je to o zkušenosti a představivosti tvůrců, kteří si vybírají z hromady železného šrotu a postupně dávají dohromady výsledný tvar. V případě Jindry to bylo skoro 300 hodin práce,“ nechala se slyšet Martina Juřenová.

Řadu lidí, kteří budou v Kopřivnici obdivovat jeho monumentální lesklé tělo, jistě napadne otázka, jak Jindra přišel ke svému jménu. Poté, co tyranosaurus v Kovozoo dostal jméno Jura v odkazu na geologické období druhohor, rozhodli se ve Starém Městě, že i svým dalším prehistorickým exponátům budou dávat česká jména, shodou okolností začínající na písmeno J. „Naše drobečky občas vyvezeme, abychom je vyvenčili. Před první cestou našeho triceratopse jsme pro něj hledali jméno a vzhledem k tomu, že se chystal na výlet do Jindřichova Hradce, bylo jasno velmi rychle – a máme Jindru,“ prozradila Martina Juřenová.