Práce hluchoslepých dětí byly k vidění na sklonku minulého roku na čertovském odpoledni v Mateřské škole v Lubině.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e (ili) – Občanských sdružení potřebujících ke své činnosti finanční prostředky je nepřeberné množství. Mnohá oslovují občany přímo, jiná prostřednictvím pořádání kulturních či sportovních akcí. Dnes představujeme dvě, která mají úzkou vazbu na naše město.



Záblesk



Sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí Záblesk vzniklo v roce 2001 z iniciativy současné předsedkyně sdružení Ivany Rečkové. Hlavním cílem organizace je vybudování a provozování malokapacitního chráněného bydlení pro osoby s hluchoslepotou. Zároveň pořádá semináře a konference o životě, potřebách a perspektivách osob s hluchoslepotou, které se staly významným místem setkávání odborníků a zainteresované veřejnosti. „Původně jsme se snažili sehnat finanční prostředky, abychom pomocí natočení informačního videa dostali problematiku hluchoslepoty před laickou, ale i odbornou veřejnost,“ vzpomíná na počátky Ivana Rečková. To se podařilo pomoci dotačního příspěvku ministerstva zdravotnictví a akce Kytička pro Elišku, do které se zapojily místní mateřské školy. Učitelky dětem během tematicky zaměřeného týdne přiblížily různé druhy postižení, se kterými se musí jejich méně šťastní vrstevníci vypořádat. Děti pak vyráběly nejen kytičky, kterými odměňovaly rodiče poskytující sdružení finanční dary. Akce se tehdy setkala s ohromným nadšením, a proto se už podruhé opakuje během prosince.



„V roce 2005 jsme na konto získali něco přes dvanáct tisíc, teď to bylo o tři tisíce víc,“ má radost z podpory veřejnosti předsedkyně sdružení, jež děkuje všem.



Záblesku se podařilo loni vydat publikaci o hluchoslepotě včetně DVD Ve tmě, tichu a sám..? a zároveň probíhají intenzivní jednání, která by jednou zajistila takto postiženým dětem bydlení pod dozorem odborníků. V současnosti se zatím tato problematika u nás nijak neřeší. „Je to depresivní představa, že jednou zestárnete natolik, že se nebudete schopni o své postižené dítě postarat,“ cítí povinnost myslet do budoucnosti Rečková.



V současné době hluchoslepé děti navštěvují Základní školu pro sluchově postižené děti v Olomouci, při níž funguje jediná třída v ČR vyhrazená pouze pro ně. Vedení školy přichází ještě s projektem zřízení pomocné dvouleté školy, aby prodloužilo dobu, kdy bude o takto postižené děti fundovaně postaráno.



„Jsme teprve na začátku, ale letos chceme zpracovat projekt chráněného bydlení hluchoslepých a najít někoho kompetentního, kdo se k takovému problému postaví čelem,“ vidí cíl letošního snažení předsedkyně Záblesku.



Mandlové oči



Sdružení rodin a přátel osob s Downovým syndromem Mandlové oči bylo založeno v roce 2003 jako svépomocné s celostátní působností orientované především na problematiku Downova syndromu (DS). K dnešnímu dni má čtyřiašedesát členů (rodičů a přátel 32 dětí s DS) a v jeho čele stojí předseda Pavel Obrátil.



„Protože jediná organizace, která po roce 2000 pořádala celostátní srazy rodin dětí s DS, byla až v Praze a rodiče z našeho okolí cítili potřebu scházet se častěji, napadlo nás založit si vlastní občanské sdružení,“ uvádí důvody vzniku Obrátil.



Přestože má sdružení nesmírně roztříštěnou základnu (scházejí se v něm lidé z krajů Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského, ale také až z Vyškova či Dobrušky), pořádá alespoň čtyřikrát ročně v Mateřském centru Klokan v Kopřivnici sobotní setkání s programem od Mikulášských besídek, výtvarných dílen až po besedy s odborníky. Od roku 2004 pořádá pravidelné jarní a podzimní víkendové rekondiční pobyty rodin s dětmi.



„Největší přínos vidím ve vzájemné podpoře, výměně kontaktů na odborníky a v předávání zkušeností se specifickými zdravotními problémy, vzděláváním a integrací dětí s DS do běžných školek a škol. Když nehledáš a nepídíš se, nedozvíš se,“ dodal předseda Mandlových očí. Sdružení tak vyplňuje mezery v informovanosti rodičů ze strany lékařské a odborné veřejnosti.



Na konci minulého roku sdružení vydalo kalendář, jehož zakoupením mohli občané přispět na činnosti, které takto postiženým dětem obohacují a zkvalitňují prožívání jejich volného času. Obrázky do kalendáře namalovaly samy děti na speciálním setkání v Kopřivnici pod vedením Jany a Petra Fajmonových. Poté byly ještě vystaveny na 10. ročníku přehlídky Motýlek 2006.



„Naší snahou je získání vlastních prostor, kde bychom vybudovali klubovnu, hernu a poradnu, v nichž bychom mohli pravidelně poskytovat služby rodičům,“ vidí před sebou další úkoly Pavel Obrátil.