Vypadá to trochu jako hra, ale zdání klame. Dětská zastupitelstva nebo parlamenty tady své místo určitě mají. I když se mohou mnozí dospěláci smát, že se je náctiletí snaží někdy trochu nemotorně napodobovat. I když to někdy připomíná chůzi proti vichřici. Monopol na možnost ovlivňovat věci veřejné si sice dospělí jen tak mimochodem uzmuli, to ale neznamená, že to tak musí být napořád.



Členové dětských parlamentů z osmi měst kraje včetně Kopřivnice se spojují do krajského zastupitelstva. Domluvili se na tom na společném jednání během velikonočních prázdnin v Novém Jičíně. Chtějí hovořit silnějším hlasem především při prosazování zájmů na krajské úrovni a přípravách velkých akcí. A to i přesto, že vliv dětských zastupitelstev v několika málo městech, ve kterých působí, není zatím obecně příliš výrazný.



Než přijmeme tvrzení, že za to z velké části mohou dospělí, kteří si nechtějí nechat radit od dětí, protože přece sami nejlépe vědí, co se má dělat, je nutné se zastavit u mladých lidí samotných. Éra povinného sdružování v různých obskurních organizacích typu Pionýr nebo SSM má svůj nynější odraz buď v odmítání všeho kolektivního, co jen trochu zavání angažováním u mladých, nebo v nárůstu pasivity a s ní související konzumní zábavy. Členství v dětském zastupitelstvu sice na tesání do kamene ještě není, zdravé sebevědomí a zájem o věci okolo sebe je ale nadějí, že to s námi v budoucnu nemusí být tak špatné. Michal Polášek