Radim Madeja při kopřivnickém uvedení hry Novecento dvě hodiny dokazoval zdejšímu publiku, že jeho nominace na cenu Thálie je víc než oprávněná.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Strhující výkon jediných dvou protagonistů nabídlo před týdnem představení Novecento (1900) z produkce mladoboleslavského divadla. Přestože se oba muži o výsledný efekt zasloužili stejnou měrou, dá se říci, že diváci byli svědky divadla jednoho herce. V podstatě o veškerou hereckou akci se postaral Radim Madeja, Jakub Šafr jako němý představitel titulní role jen ilustroval jeho vyprávění a vyjadřoval se téměř výhradně prostřednictvím 88 černobílých kláves koncertního křídla.
Radim Madeja na svých bedrech nesl celou tíži textu dvouhodinového představení. Jeho vypravování příběhu geniálního pianisty, který celý svůj podivuhodný život prožil na palubě zaoceánského parníku, bylo strhující. Madeja střídal polohy naprosto přirozeně, a diváci tak chvíli sledovali dobrodužný příběh, po chvíli komedii, drama i dojemné líčení událostí. Vynikající text Alessandra Baricca interpretoval Radim Madeja strhujícím způsobem a stejně jako střídal polohy, naprosto přirozeně přecházel i z charakteru do charakteru. V jednom případě si v inscenaci pomohl loutkou, ale jinak pouze drobnou kostýmní změnou ilustroval převtělení z hlavního vypravěče, trumpetisty Tima Tooneye do kapitána, pasažérky první třídy a řady dalších postav včetně samotného Novecenta, jehož monolog v závěru hry rovněž odehrál za svého kolegu. Madeja doslova a do písmene neslezl z jeviště celý večer, což podtrhlo i to, že na scéně čekal na přicházející diváky a strávil na něm i celou přestávku. V představení stepoval, energicky pobíhal a s neuvěřitelnou kadencí chrlil do jeviště kvanta textu. Jeho kopřivnické hostování bezpochyby dokázalo, že nominaci na cenu Thálie za rok 2015 získal zcela zaslouženě.
Pianista Jakub Šafr ovšem na jevišti rozhodně nebyl pouze do počtu. Jeho hudba byla nejen doplněním, ale přímým účastníkem děje. Za své brilantní hráčské mistrovství v mnoha polohách si Šafr několikrát během večera vysloužil, stejně jako jeho kolega, potlesk na otevřené scéně. Přímo na jevišti živě hrál vynikající hudbu a podle potřeb děje klouzal od ragtimových improvizací, přes známé jazzové skladby až po Beethovenovu Měsíční sonátu. Diváci díky jeho strhující hře neměli problém uvěřit, že právě on je tím geniálním pianistou, který začátkem dvacátého století brázdil křížem krážem Atlantik na palubě Virginien. Výkon obou mužů byl o to obdivuhodnější, že inscenace byla v Mladé Boleslavi připravena pro malou scénu tamního divadla a v Kopřivnici si museli poradit s prostorem velkého sálu kulturního domu. Jediná výtka tak patří místním divákům, kteří pohříchu jen zpola zaplnili hlediště. Už nyní je možné říci, že se připravili o jeden z vrcholů aktuální předplatitelské sezony.
