Nejen bujaře oslavující lidé měli hned po Novém roce pořádně zamotanou hlavu. Své si první pracovní den roku užili i lékárníci, když se místo vydávání medikamentů na novoroční motolici chopili štítkovačů a jali se přeceňovat zásoby léčiv. A jak už to u nás obvykle chodí, samozřejmě na poslední chvíli, což jim ovšem těžko vyčítat. Zákazníci tak od zavřených dveří drtivé většiny lékáren odcházeli nejen s prázdnou, ale i s pocitem, že samotné české zdravotnictví je v posledních měsících zralé na nějaký ten recepis.



Na celé nepříjemné záležitosti s vydáváním, rušením a opětovným zavedením nového cenového výměru je totiž zajímavý její skutečný důvod, který mezi hlasitým bojem o nové ceny a marže v podstatě zanikl. Pisatele kontroverzního předpisu zřejmě vedla nervozita z očekávané reakce odborné veřejnosti natolik, že datum jeho platnosti přisoudil na začátek roku nedávno uplynulého. Jako by tím symbolicky naznačil skutečný směr pohybu našeho zdravotnictví. Zarážející je, že si trapného omylu žádný další úředník nevšiml, i když kanceláří musel výměr vystřídat určitě několik.



Bez ohledu na dopad nových cen na prosperitu lékáren tak chybu v novém ceníku odskákaly obě strany poslední části distribučního řetězce léčiv. Vzhledem k tomu, jak stát lidem pedantsky ordinuje dokonalou formální přesnost různých dokumentů, je to zpráva, která významově celkem neutrálnímu pojmu byrokracie přidává další negativní nádech.
Michal Polášek