Jeden můj kamarád je naprosto neuvěřitelný fanda do železnice, ač je vzdělán ve zcela jiném oboru. Sice mě železná dráha taky trochu zajímá, ale ne až tak, abych si vedl třeba pečlivou evidenci všech motoráčků, které jezdí i na místní ‘veřovické strele’. Záliba je to ale ve své podstatě ušlechtilá, vždyť v době bouřlivě se rozmáhajícího automobilismu nikdy nevíme, zdali si nebudeme za čas prohlížet fotky nádraží a vlaků s nostalgickou slzou v oku třeba na nějaké výstavě.



Nedávno jsem si na něj mimoděk vzpomněl při nahlédnutí do nového vlakového jízdního řádu. On totiž v přesném protikladu ke mně studoval zde, ale nyní pracovně dlí v hlavním městě. S nadsázkou by se tak dalo říct, že jsme se před časem potkali v protisměru někde u České Třebové. Samozřejmě ve vlaku, jak jinak. Spojení s Prahou tak pro mě bylo vždycky měřítkem kvality českých železnic.



O zážitcích z pravidelného dojíždění bychom mohli oba sepsat romány. Nové možnosti spojení do města pod Hradčany však otevírají zcela netušené dimenze pro autory vlakové reality show, která by se mohla jmenovat třeba Vykolejení. Tolik propagované Pendolíno totiž nastavilo téměř všem přímým spojením ze Studénky do Prahy a zpět výhybku na slepou kolej. První úkol pro aktéry vybrané třeba právě z Kopřivnice by tedy zněl najít v papírovém vydání jízdního řádu spojení s co nejmenším počtem přestupů. Počtu pípnutí ve zvukovém záznamu se meze pochopitelně nekladou.



Michal Polášek