Mezi gratulanty, kteří přišli popřát Emílii Palové k jejím stým narozeninám, byl také kopřivnický starosta Josef Jalůvka. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Příbor - Desítky gratulantů zaplnily v pátek 2. listopadu společenskou místnost domova pro seniory, své sté narozeniny totiž s dvoudenním předstihem oslavila Emílie Palová. Květiny a gratulace i další dary jí předali nejen starostové Příbora, ve kterém žije, ale i Kopřivnice, již opustila teprve před několika měsíci. Přidali se také zástupci Moravskoslezského kraje, personál příborského domova a především rozvětvená rodina oslavenkyně.

Paní Emílie se narodila v Kojetíně 4. listopadu 1912, tedy v období, kterému se dodnes říká ’Zlatý věk’. Hlavou státu byl František Josef I., lidstvo se vzpamatovávalo z nedávného potopení Titanicu a do vypuknutí 1. světové války zbývaly necelé dva roky. Čerstvě stoletá dáma tak prožila všechny velké dějinné zvraty pohnutého dvacátého století. Přestože zůstala ve vlasti, byla občankou šesti různých států na našem území a prožila dva největší válečné konflikty v dějinách. I přes to všechno ale podle svých slov prožila spokojený život. Velmi ráda vzpomíná například na roky, které strávila jako pokojská a servírka v lázních Teplice nad Bečvou. „Tam mě zbožňoval hrabě Tarok a každý den mi z Hranic vozil balíček čokoládových bonbónů,“ vzpomíná Emílie Palová na jednu z epizod svého pestrého života. Ona i s rodinou žila v jihomoravském Vranově stejně jako v Lázních Jeseník na severním konci republiky. Do Kopřivnice přišla paní Palová za synem až v roce 1986, kdy jí bylo 74 let a kdy už potřebovala větší péči své rodiny. Ta je také poměrně široká, paní Emílie přivedla na svět tři děti a nyní jí kromě nich gratulovalo také sedm vnoučat a čtyři pravnoučata.

Žádný speciální recept na dlouhověkost paní Palová neprozradila, ale poznamenala, že celý život nebyla nemocná, a jak se zdá, ani ve sto letech si na neduhy nepotrpí. „Nebolí mě nic. Jsem zdravá jako řípa. Jedině srdce mě v životě bolelo, a to, jen když mě někdo zklamal. Zdraví mám kamenné,“ svěřila se jen pár okamžiků poté, kdy na vlastních nohou sfoukla svíčky na své stém narozeninovém dortu.

Optimismus, nadhled, obdivuhodná vitalita a také smysl pro humor paní Palovou neopouští ani ve sto letech. „Byli jsme s maminkou v nemocnici pro naslouchátko. Mladý lékař jí po vyšetření gratuloval k narozeninám a přál hodně zdraví do dalších let, načež maminka povídá: ’To je pěkné pane doktore, ale já jsem si na vás už tak zvykla. Co budu dělat, až umřete?’“ vzpomíná na jeden z důkazů nevšedního humoru stoleté dámy její syn Mojmír Pala.

David Macháček