Údělem mnoha opatření je to, že se buď zcela minou účinkem, nebo naopak vyvolají přesně opačnou reakci. Pro příklad není třeba chodit příliš daleko. Ještě v čerstvé paměti je v médiích často přetřásaný protikuřácký zákon. Ten měl nastavit tvrdší podmínky pro ty, kteří svou neřestí omezují nebo ohrožují jiné. Přání však bylo v tomto případě zřejmě otcem myšlenky.



Jinak si totiž nelze vysvětlit to, že se pro nekuřáky v podstatě nic nezměnilo. Pouhé konstatování, že se na zastávce nesmí kouřit, těžko něco zmůže, pokud je chuť na cigaretu silnější. O tom, že by se něco dělo v restauracích, ani vidu, ani slechu a oddělení kuřáků od nekuřáků stěnou se prakticky nekoná. Jediní, kdo na nový zákon doplatili, jsou provozovatelé hotelových škol. V nich si totiž kvůli striktnímu zákazu kouření ve školách nesmí zapálit vůbec nikdo, ani ředitel ve své kanceláři. Přeškrtnutá cigareta bude dokonce platit i na předzahrádkách. Sčítání tržeb už nyní přináší neradostná čísla a budoucí číšníci a kuchaři se místo praxi věnují spíše lelkování.



Když se kácí les, létají třísky. Určitě nejde o to obhajovat kuřáky a jejich zlozvyk, jistá míra racionality je však na místě. Nikoliv proto, že velká část studentů bude stejně v zakouřeném prostředí v budoucnu pracovat, ale kvůli tomu, že na nekuřáctví nařízené zákonem u nás stále ještě moc prostoru není. U hotelových škol to však vypadá, že zákonodárce tento případ jednoduše přehlédl.



Michal Polášek