Jan Číhal s kolegy z ostravského Bílého divadla hrál na Divadelní dílně inscenaci Hráz věčnosti. Ani tak však nevynikla, jak by si zřejmě divadelníci přáli.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

N o v ý J i č í n (dam) - Nezvyklé a atraktivní prostředí kamenného divadla v lese na novojičínských Skalkách, to už je devět let hlavní devizou Divadelní dílny. Nejinak tomu bylo i letos, kdy se na přehlídce sešlo třináct převážně amatérských souborů. S patnácti, i když někdy krátkými představeními byla letošní dílna vůbec nejobsažnější v historii. Na programu se přitom významnou měrou podílely také kopřivnické soubory. Nejprve se předvedl Vendelín se svou Věštbou, pak přišlo na řadu Rýpadlo přívětivé (p)(r)(á)dlo a jejich Co jsme našli v bedně, což bylo v podstatě jen lehce inovované jejich starší skečové představení Ježkovy oči. Určitě největší úspěch mezi kopřivnickými vystupujícími si vysloužili tanečníci skupiny Iluze. Jejich Vztahy, vztahy, vztahy přehlídku uzavíraly a na rozdíl od jiných se jim podařilo vystihnout, co si nezvyklý divadelní prostor žádá. Právě ve vyznění jednotlivých kusů v Lesním divadle se představení nejvíce lišila. Například i ostřílení inscenátoři Bílého divadla v čele s Janem Číhalem nevystihli, co je možné hrát v prostoru plném rušivých elementů, a jejich Hráz věčnosti se poněkud ‘sesula’. Naopak přesně potřeby divadelní dílny trefilo ostravské Divadlo bez střechy se svou dell'artovskou variací a postupující tma, která koncentrovala pozornost publika na jeviště, dala vyniknout i Etudám kremnického souboru Kusy cukru. Příští, desátý ročník přehlídky má být podle pořadatelů přece jen slavnostnější a měl by v programu přinést divadla zvučných jmen nebo i větší hudební produkce.