Alfa

K o p ř i v n i c e – Pro jedny sentimentální vzpomínka, pro druhé možnost setkat se možná vůbec poprvé s kapelou, o které možná slyšeli od rodičů, ale vzhledem ke svému věku ji nikdy naživo nemohli slyšet. To je koncert kapely Alfa připravený na pátek 3. prosince od 20 hodin v kulturním domě.

Co vlastně stojí za věhlasem někdejšího fenoménu zdejší hudební scény a jaký bude její návrat po dvaceti letech před posluchače, o tom je rozhovor s posledním kapelníkem Alfy, altsaxofonistou Aloisem Hrnčárkem.

Jaké vlastně byly úplné začátky Alfy?

V roce 1968 tuto kapelu založili Jaroslav Ježíšek s Vladislavem Kryškem. Já jsem byl tehdy na vojně, hrál jsem ve vojenském orchestru a dostal jsem nabídku, abych s nimi začal zkoušet. Během roku se kapela sehrála, v roce 1969 byl první koncert, tuším, že to bylo ve Veřovicích na vinobraní. Kapela pak velmi úspěšně existovala minimálně 20 let.

Jaký byl tedy naopak konec. Kdy přišel konec kapely a proč se vlastně rozpadla?

Alfa skončila nedlouho po sametové revoluci, asi v roce 1990 nebo 1991. Dohráli jsme vystoupení, které jme měli dohodnuté, a pak mi čtyři členové kapely oznámili, že končí. Využili nových možností a odešli se muzikou živit na západ. Nahradit tak velkou část kapely by bylo složité a navíc je třeba přiznat, že už jsme toho měli po letech intenzivního hraní všichni, jak se říká, plné zuby. Poslední koncert jsme hráli ve Wolfsburgu na oslavách tamního muzea.

Jaký typ kapely byla Alfa a co hrála za muziku?

Původně jsme chtěli být klasická hudební skupina, ale trh tehdy požadoval spoustu jiných záležitostí. Hráli jsme na řadě různých slavnostních večerů, byli jsme zváni na svatby, hrávali jsme kolony a půlkolony. Díky tomu jsme byli zváni také jako kapela, která hrála na tanečních soutěžích krajského i celostátního významu, a dokonce jsme hráli i na světové soutěži Stříbrný Vítek v Ostravě. Od plesů přes taneční soutěže až po taneční zábavy a čaje o páté. To, že jsme mohli mít tak široký záběr, bylo tím, že kapelu tvořila parta kvalitních muzikantů, kteří uměli zahrát téměř cokoliv, ostatně několik členů Alfy si za dobu její existence udělalo dálkově lidovou konzervatoř. Mělo to, dá se říci, poloprofesionální charakter. Dokonce jsme dostali nabídku z Československého rozhlasu, jestli se nechceme zprofesionalizovat. To mělo ale jednu podmínku, a to vlastní tvorbu a ta nám chyběla. S výjimkou období, kdy s námi hrál František Mixa, který pro nás několik orchestrálních skladeb jako třeba Tatra 57 složil, jsme hráli jen převzaté věci. Vlastní písničky, které po nás chtěli, jsme nemohli nabídnout.

Hráli jste převzatou muziku ve vlastních aranžích?

Nechávali jsme si posílat profesionální aranže hitů, které v té době u nás i ve světě běžely. Aranžovali pro nás v podstatě dva lidé, pan Braunschleger a Ladislav Štaidl. S tím jsem se znal ještě z vojny a on nám vždy velice ochotně aranži na píseň, kterou jsme potřebovali, udělal.

Dělali jsme muziku tak, jak se má dělat. Každý z nás uměl noty, dostali jsme aranži a během půl hodiny jsme měli skladbu nacvičenou. Samozřejmě pak se to párkrát zopakovalo, po prvním uvedení na koncertu se to ještě poupravilo, ale repertoár jsme měli díky tomu velmi široký a aktuální.

Co jste tedy hráli?

Hrál se jen popík a šlo se výhradně po českých a světových hitech. Těch bylo v té době šedesátých až osmdesátých let obrovské množství. Každý týden vznikala nějaká krásná věc, která se dala hrát. Dá se říct, že jsme hráli všechno od Beatles přes Matušku, Gotta, Queen, Abbu, Pink Floyd po Bee Gees a vždycky jsme se snažili hrát to aspoň tak dobře jako originál.

Jaké bylo obsazení kapely?

Měli jsme bicí, kytaru, baskytaru, klávesy, minimálně dva, ale někdy i tři dechy a vepředu sólového zpěváka a zpěvačku. Za dvacet let kapelou pochopitelně prošla celá spousta lidí a většina z nich i po rozpadu Alfy u muziky nějakým způsobem zůstala a objevovali se v různých hudebních tělesech.

Jak často jste zkoušeli a koncertovali?

Byli jsme skupinou tehdejšího závodního klubu. Zkoušeli jsme pravidelně jednou týdně v Katolickém domě, ale hráli jsme i třikrát v týdnu, takže to bylo poměrně náročné.

Jak vznikl nápad na comeback Alfy?

Přišli s tím někteří ze členů poslední sestavy Alfy. Napadlo je, že po dvaceti letech bychom si mohli zahrát. Bude to vzpomínkový koncert ne skupiny Alfa, ale na skupinu Alfa. Společně s bývalými členy budou totiž hrát i hosté, kteří nahradí naše bývalé spoluhráče, kteří z různých, ať už časových, nebo zdravotních důvodů odmítli spolupracovat na tomto projektu. Příprava byla poměrně náročná, koneckonců jsme program připravovali s přestávkami skoro rok.

První a prý i poslední vystoupení po dvacetileté pauze odehraje Alfa s Liborem Machačíkem za bicími, baskytaristou Zdeňkem Křížkem, kytaristou Ladislavem Moráčkem. Na trubku bude hrát Ladislav Klos střídaný hostem Zdeňkem Hyvnarem. Altsaxofon bude patřit Aloisi Hrnčárkovi, na klávesy za původní členy Alfy zaskočí Jiří Trubač. Zpívat budou Marcela Spišková a Bronislav Baďura, kteří vystupovali i s poslední sestavou původní Alfy. Na posluchače ve velkém sále kulturního domu čeká víc jak dvacet skladeb rozdělených do pěti bloků.

David Macháček