Ondřej Přibyl při instalaci fotogramů z cyklu Jednotliviny, které jsou součástí právě probíhající výstavy v prostorách Lašského muzea. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Modrý obdélník, kyanotypie umístěná hned u vstupu dala název aktuální výstavě v Lašském muzeu. Ta představuje tvorbu Ondřeje Přibyla. I když jde v zásadě o výstavu klasické fotografie, jsou na ní v menšině a jejich autor se označení fotograf částečně brání.

„Spíš než jako fotograf bych chtěl být vnímám jako umělec, který se většinově zabývá médiem fotografie a používá ji ke svému vyjádření. Sice se živím fotografií, ale není tam žádný průnik s mou volnou tvorbou. Nerozpakuji se použít cokoli, co mi pomůže se vyjádřit a ideálně poslouží mnou zamýšlenému dílu. Pokud to je fotografie a klidně třeba digitální – tak to bude digitální fotka. Ale stejně tak to může být nějaká historická technologie nebo linoryt, když budu vědět, že to je ta pravá technika. V tomto ohledu si nekladu žádné mantinely,“ říká Ondřej Přibyl, který před týdnem v Kopřivnici svou výstavu osobně instaloval.

Přes svou otevřenost nejrůznějším technikám Ondřej Přibyl nejčastěji pracuje jak s klasickou fotografií, tak více archaickými fototechnikami a ve své volné tvorbě má podle svých slov jen minimum digitálních snímků. Rozhodně se tím ale vůči digitální fotografii nijak nevymezuje. „Jednoduše mi to tak vychází,“ tvrdí Ondřej Přibyl.

Zvláštností, kterou ve své tvorbě využívá, je přitom daguerrotypie. Vůbec nejstarší použitelná fotografická technika spočívající v zachycování obrazu na leštěné, chemicky zcitlivělé kovové destičky. Tato neobvyklá technologie je pro Ondřeje Přibyla důležitá, ale ne pro její neobvyklost nebo pracnost. Podle svých slov není žádný staromilec.

„Daguerrotypii využívám kvůli jejím specifickým vlastnostem jak vizuálním, tak vlastnostem souvisejících s jejím vznikem. Každá daguerrotypická deska je jedinečná, ta technologie se vysloveně vzpírá reprodukci. Vždycky platí, že snímek byl v nějakém fyzickém kontaktu s tím, co zachycuje,“ říká Ondřej Přibyl, jenž je jedním z mála tvůrců, který se u nás této náročné technice věnuje a sám ji zvládl především díky dlouhodobému experimentování.

Důvodem, proč je tato technika nezastupitelná, je podle Přibylových slov i způsob, jakým je daguerrotypický obraz konstruován.

„Daguerrotypie je vidět jak negativně, tak pozitivně a zároveň ještě funguje jako zrcadlo, ve kterém se divák může sám vidět. To je něco, co žádná jiná fotografická technika nenabízí,“ vysvětluje umělec, který sice považuje formu za velmi podstatnou, ale na prvním místě pro něj zůstává sdělení, které do svých děl vtěluje.

„Hodně zajímavá je problematika percepce světa a nemožnosti nahlédnout jej cele a naráz. Vždycky vidíme jen určitý omezený výsek reality a nemůžeme si být jisti tím, co je za rohem. K rozpravám o tomto tématu se myslím fotografie hodí velmi dobře. Je to skvělý způsob, jak tuto problematiku ilustrovat, nebo ji nějak postihnout,“ myslí si Ondřej Přibyl s tím, že stejně důležitá je i estetická kvalita výsledného díla.

„Nechci snahu o nějaké sdělení odstřihnout od formy. Budu spokojený, když divák řekne: Vůbec tomu nerozumím, ale je to pěkné a působí to na mě. Pokud je divák schopen si vjem z díla nějak verbalizovat, je to něco navíc. Proč se ale snažit o vyjádření obrazem, pokud by totéž bylo snadné sdělit slovy. To by bylo lepší psát, než se klopotně snažit vměstnat myšlenku do obrazu,“ říká absolvent pražské UMPRUM.

V omezeném prostoru Lašského muzea prezentuje střípky několika svých souborů. Asi největší část výstavy tvoří kolekce malých fotogramů ve formátu

9 × 12 z dosud neuzavřeného cyklu Jednotliviny. Kromě toho se návštěvníci výstavy mohou těšit na práce ze souborů Mechanický divák a Modely světa. Většina vystavených děl vznikla během posledních pěti let. Nejnovějším kusem je v úvodu zmíněná kyanotypie, kterou Ondřej Přibyl vytvořil na konci minulého roku. Autorský výběr je tvořen tak, aby co nejlépe odpovídal specifikům zdejšího výstavního souboru a navíc fungoval jako kompaktní celek zřetelně spojený jednotícím tématem.

Výstava Modrý obdélník byla bez vernisáže veřejnosti zpřístupněna v sobotu 22. května a lidé ji budou moci vidět déle než měsíc do 27. června.

David Macháček