Jenže na logiku se občas nehraje v životě, natož ve sportovním prostředí. Ve stávající sezoně Kopřivnice zkrátka nešlapala tak, jak by měla a mohla, výsledkově se trápila (letošní bilance pod trenérem Majkusem 13–16) a nakonec po 29. kole po porážce na Technice Brno klub oznámil, že Ladislav Majkus už mužstvo netrénuje a tým přebírá dosavadní asistent Marcel Kuděla. „Zašel jsem za panem Hrubým (sportovním manažerem klubu) s tím, že končím. Určitě to nebylo ze dne na den, mělo to nějaký svůj vývoj. Vyhodnotil jsem to tak, že nejlepší řešení pro tým i pro mě bylo odstoupit,“ vysvětluje svůj konec u druholigového týmu mužů 39letý Ladislav Majkus, který bude v klubu i nadále pokračovat u mládeže.

Chtěl jste s týmem pro Kopřivnici přejít první kolo play-off. Nemrzí vás trochu, že tuto práci nemůžete dodělat?

Je to tak. Chtěl jsem dohrát dobře základní část a moc jsem chtěl postoupit s týmem přes první kolo play-off. Ale v této sezoně to zkrátka nebylo ono. V minulé sezoně to byla v uvozovkách taková procházka růžovou zahradou, kdy nám vycházely v náš prospěch věci, které v této sezoně zkrátka nevycházely. Letos jsem okusil i tu horší stranu týmového sportu a trenérství – tu stranu, když se nedaří a vy musíte přesto nějakým způsobem pozitivně komunikovat s dvaceti hráči.

To rozhodnutí skončit nebylo ze dne na den, viďte ?

Ne, nebylo. Mělo to nějaký svůj vývoj. V prosinci jsem si řekl, že i když to není ideální, tak že udělám všechno proto, abychom se zvedli a sezonu ještě dohráli dobře a v play-off přešli přes to první kolo. Když jsem v lednu viděl, že to stále drhne a cítil jsem, že už nemám týmu co dát, nemám, jak ten tým nabudit a že to celé nedává smysl ani pro tým, ani pro mě, tak jsem dospěl k tomu, že skončím. Klukům věřím, že mohou závěr sezony zvládnout dobře. Na stole leží stále dost bodů a mohou to všechno ještě zlomit.

S prakticky stejným týmem se nepodařilo navázat na uplynulou sezonu. Čím to dle vás bylo způsobeno nejvíce?

Bylo to více věcí dohromady. Bavili jsme se o tom s kabinou i panem Hrubým, který sám zdůrazňoval, že letos se mnoho zápasů prohrálo o gól. Což třeba loni bylo úplně opačně, hodně zápasů jsme těsně vyhráli, všechno si dobře sedlo a my se vezli na vlně. To letos chybělo a nedařilo se nám k tomu nastartovat.

Je ještě brzy, ale už jste si z toho udělal nějaké resumé, s odstupem alespoň několika dní?

Výstup z toho všeho jsem si sám pro sebe udělal. A určitě jsou záležitosti, které bych já za sebe příště neudělal nebo udělal jinak, některé věci bych nenechal zajít tak daleko, jak zašly. V tomto si nesu své ponaučení do budoucna.

Je hořkým paradoxem, že jste byl nominován na premiérové Utkání hvězd II. ligy jako trenér východní konference, a pár dní předtím jste u týmu skončil…

To je život ve sportovním prostředí. Těšil jsem se na to, že se v Příbrami potkám se spoustou kamarádů, jednak z Moravy, ale hlavně z české části druhé ligy, kde těch známých tváří mám o něco víc. A vidíte, nakonec to dopadlo úplně jinak, ale jak říkám, to je život. Věřím, že jsem udělal nejlepší rozhodnutí pro tým i pro mě.