Š t r a m b e r k (hod) - Na pozvání organizátorů přijelo nejen hodně bývalých závodníků, ale i jejich rodinných příslušníků, kteří v rodinné tradici pokračují. Mezi významnými hosty byl i bývalý hlavní rozhodčí Josef Krečmer starší, jemuž je dvaaosmdesát let. Na závody přijel v doprovodu svého syna, známého automobilového závodníka. Josef Krečmer starší byl padesát let hlavní rozhodčí a na štramberském okruhu tuto funkci zastával v letech 1968 a 1970. Jak říká, po tragické havárii v roce 1970 byl vyslýchán vojenskou prokuraturou, aby určil viníka, ale to neudělal.
Mezi dalšími, který si setkání závodníků nenechal ujít, byl i bývalý závodník, jezdící na závodním speciálu F3, Otto Buchberger se svou manželkou Hanou. Pan Buchberger na štramberském okruhu startoval minimálně čtyřikrát. „V roce 1969 jsem během tréninku v zatáčce za startem boural, ale naštěstí se mi celkem nic nestalo, i když vůz skončil na střeše,“ podotkl. K tomu manželka dodala: „Byla jsem doma s roční dcerou. Ptala jsem se na závody, ale až po dvou dnech mi řekl, co se vlastně stalo.“
Otto Buchberger je z Brna a dnes je v důchodu, ale předtím pracoval jako konstruktér. V době, kdy aktivně závodil, s přáteli stavěli F3, kterých se postavilo celkem pět. Jak dodává manželka Hana, stavěly se podle manželových návrhů. „Tu třetí jsem stavěl sám a ta byla nejlepší, neboť jsem při úpravách využil nabytých zkušeností. Vůz na závodech jezdil rychlostí až 210 km/hod., což bylo na tehdejší dobu poměrně rychle,“ upřesnil Buchberger.
Vzápětí dodává, že v současné době restauruje jednu z tehdy postavených F3. Ale vzhledem k tomu, že není rekonstrukce hotova, přijeli s manželkou na závody v historickém cestovním vozidle Auto Union Coupé S De Luxe. S tímto vozem posledních deset let objíždějí veteránské soutěže nejen u nás, ale i v Rakousku a na Slovensku. „Ročně po soutěžích najezdíme kolem šesti tisíc kilometrů. I když je veteránských soutěží hodně, absolvujeme jich šest až osm. Nejdále jsme byli před třemi týdny v Rakousku v Redsdorfu u Dünce,“ uvedl pan Otto. Podle jeho slov je auto nezlobí a jezdí poměrně dobře, ale musí mu týdně věnovat nějakou tu hodinku. „Když jsem si manžela brala, už závodil. Ráda bych jezdila taky, ale už na to nebyly peníze. Je to přece poměrně dražší koníček,“ netajila se svou láskou k závodění paní Hanka. K tomu její manžel dodal, že poslední dva roky po závodech jezdí jako řidič manželka a úspěšně. Z Redsdorfu si přivezla tři poháry.
