Vzdělávání každého dítě vyžaduje individuální přístup pedagoga. U nadaných dětí platí dvojnásobně, že se talent musí rozvíjet.
ILUSTRAČNÍ FOTO: ILONA MAZALOVÁ

L u b i n a (ili) - Poprvé v historii Moravskoslezského kraje byla vyplacena dotace na podporu vzdělání u nadaného dítěte. Čtyřicet tisíc korun dostala Základní škola v Lubině, aby pokryla náklady na rozšířenou výuku devítiletého Matěje.



„Je celkem běžné, že se podaří získat dotace na žáky s různými formami postižení, ale v případě nadaného dítěte se jedná o ojedinělý případ,“ uvedla ředitelka lubinské malotřídky Ivana Davidová. Matěj navštěvující čtvrtou třídu probírá matematiku určenou pro šesťáky a z dotace je mu hrazena výuka s externími pedagogy - týdně po dvou hodinách biologie a fyziky a hodina chemie.



„Museli jsme ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou vytvořit pro Matěje individuální výukové programy, učebnice nám ochotně zapůjčili z naší spádové školy dr. Milady Horákové. Pro naši školu bylo přijetí Matěje v pěti letech určitým pokusem. Dosud jsme s tak nadaným dítětem neměli žádné zkušenosti, ale musím říct nejen za sebe, ale i za kolegy, že nás to hodně obohatilo a navíc donutilo k dalšímu sebevzdělávání,“ nelituje zpětně svého rozhodnutí Davidová.



Že si škola tímto krokem vydobyla uznání mezi rodiči nadaných dětí, svědčí skutečnost, že další dvě nadané děti navštěvují v Lubině druhou třídu a dvě první, z nichž jedno taky nastoupilo v pěti letech. „Výuka ve třídě s nadanými dětmi klade v první řadě značné nároky na vyučující, ale zároveň je motivačním přínosem pro spolužáky,“ vysvětlila ředitelka.



A její vlastní zkušenost s Matějem? „Zaujal nás už při zápisu, když místo aby nakreslil maminku nebo tatínka, dal přednost jadernému reaktoru s odůvodněním, že ten je zajímavější. U Matěje musí být člověk neustále ve střehu. Když jsem ho o přestávce napomenula, ať uklidí do koše papír, který odhodil, tak mi odpověděl - Špatná formulace, paní ředitelko, to není papír, ale alobal. A to je v podstatě hliník. A šel a vyhodil jej do koše,“ vzpomíná ředitelka se smíchem.