Prací Kopřivničana Oty Veličky bylo zajištění zázemí vývoje vakcíny v Oxfordu.
FOTO: ARCHIV OTO VELIČKY
Kopřivnice – O vakcínách se v posledních měsících informuje na denní bázi, není proto bez zajímavosti, že v týmu, který pracoval na vývoji té „oxfordské“, kterou nabízí britsko-švédská společnost AstraZeneca, byl i rodilý Kopřivničan Oto Velička. Ten ve Velké Británii žije už 16 let. Z Kopřivnice odešel po maturitě na zdejším učilišti. Po roce studia strojařiny v Brně a roční vojenské službě se jako mnoho jiných rozhodl využít čerstvých výhod členství ČR v EU a zkusit štěstí v Anglii. „Začínal jsem prakticky bez angličtiny, jen s pár librami v kapse prací na stavbě. Ze stavby jsem přešel na ostrahu, poté na technika budov a pak se to už začalo kariérně rozjíždět,“ vzpomíná Oto Velička, který mezitím stihl vystudovat eko-architekturu na Londýnské univerzitě a postupně se vypracoval do manažerských pozic v oboru ’facility management’, což je zjednodušeně řečeno spojení technického, administrativního a finančního zabezpečení budov. V tomto odvětví v různých pozicích už šest let pracuje pro věhlasnou Oxfordskou univerzitu. Když vloni v lednu nastupoval jako Senior Facilities Manager na Nuffieldské katedře medicíny, jejíž součástí je i Jenner Institute zaměřený na vývoj vakcín, netušil, že se dostává do první linie zbrojení proti tehdy novému koronaviru, což bude obnášet i jednání s pracovníky tajných služeb nebo setkání s vévodou z Cambridge.
„Doteď se mi tady kolegové smějí, že jsem do toho skočil přímo po hlavě. Protože během dvou a půl měsíce začala pandemie. Brzy začalo být jasné, že budeme v popředí boje proti covid-19. Ze dne na den se mi výrazně změnila náplň práce a hlavním cílem bylo zajistit prostředky a podmínky pro vývoj vakcíny, což se děje právě v jedné z těch budov, které mám na starost. A zároveň vytvořit zázemí pro její zkoušky, což mi zaplnilo posledních deset měsíců života,“ říká Oto Velička. On a jeho spolupracovníci v pětičlenném týmu měli na starost technické zabezpečení laboratoří. „Vše musí být dezinfikováno, veškeré vybavení od mikroskopu po velkou autoklávu musí procházet pravidelným odborným servisem. Staráme se ale i o odvoz odpadu nebo musíme zajistit, aby někdo opravil střechu, když do ní teče, a to je jen malá ukázka toho, o co všechno se manažer stará,“ říká Oto Velička, jehož prací je i s tím související finanční management. Nebo také bezpečnost v budovách, které spravuje, což v posledních měsících zahrnovalo spolupráci s armádou, policií, protiteroristickou jednotkou i speciálními agenty britských bezpečnostních služeb.
Když bylo jasné, že koronavirus se šíří po světě, tak se 90 % veškerého úsilí špičkového vědeckého pracoviště zaměřilo na vývoj vakcíny. „Pro mě to znamenalo, že jsme měli každý třetí den strategické porady s lékaři, s odborníky navázanými na nemocnici a podobně, o tom, co se bude dít následující dva tři dny a jak se my tomu musíme přizpůsobit. Stal jsem se de facto projektovým manažerem testu očkovací látky,“ vzpomíná Oto Velička. To zahrnovalo nejen zajištění pozemků, na kterých vyrostl z buněk objekt pro testování vakcíny, ale zajištění i jeho běžného provozu, financování a bezpečnosti, a to jak fyzické, tak kybernetické. „Měli jsme případy, kdy kolegové dostávali výhrůžky smrtí. Jak se šíří antivakcinační konspirační teorie, tak si lidé vyhledávají pracovníky, co jsou do toho zapojení, a pak jim vyhrožují, často i zabitím. Každý týden proto máme strategický meeting, kde řešíme právě tyto věci. Naše aktivita je nyní začleněna do něčeho, čemu se říká kritická národní infrastruktura, budovy, které jsme tady postavili a provozujeme, mají speciální status, díky němuž jsou chráněné vládou.“
Ověřovací studie vakcíny na SARS-CoV-2 začala v březnu. Oxfordská vakcína je založena na jednoduše adaptovatelném adenoviru a díky tomu měla některé předstupně vývoje a testování již za sebou a díky tomu začali přicházet první dobrovolníci na klinické zkoušky. Podle Veličky byl vývoj vakcíny závodem s časem, ale ne závodem mezi jednotlivými výzkumnými týmy. „Samozřejmě, vždy je tam element soutěživosti, obzvláště na komerční úrovni, protože tam jde o zisky. Nám tak o zisky nešlo, i když ty peníze se nám vracejí. Čím úspěšnější bude vakcína, tím víc budeme moci investovat do vývoje a směřovat naše úsilí na dalších věcí jako HIV, malárie, kterými se zabýváme denně,“ vysvětlil Oto Velička. Ten byl celý loňský rok doslova v centru toho nejsledovanějšího dění. Řada lidí se o jeho práci velmi intenzívně zajímala, mnozí jej prý významně fyzicky i morálně podporovali v tom, aby mohl fungovat a pracovat pod extrémním nátlakem, ale bohužel se setkával i s mnoha skeptickými názory.
„Samozřejmě i já jsem se setkával s názory a často od mých přátel v ČR, že takové věci jako restrikce, lockdown, masky, roušky a ostatní věci vůbec nejsou potřebné a jsou přehnané. Naštěstí na mě zatím nebyly žádné osobní útoky, ale dávám si velký pozor, abych se zbytečně moc neprojevoval, obzvláště na sociálních sítích,“ připouští Oto Velička.
Ten se samozřejmě setkal s řadou bizarních konspiračních teorií o vakcíně a jejím testování. „Na internetu kolovala zpráva o tom, že krademe rodičům děti bez jejich souhlasu a testujeme na nich naši vakcínu nebo že jedna z dobrovolnic, která ji dostala jako první, okamžitě zemřela. Musela to sama vyvrátit krátkým videem, ve kterém se natočila, aby dokázala, že je živá a zdravá. Je pro mě naprosto nepochopitelné, jak tomu může někdo věřit. Smáli jsme se tomu do chvíle, než nám tady před branami křičeli lidé s transparenty, abychom přestali zabíjet děti. V tu chvíli přestává sranda a začínáme to řešit přes policii a bezpečnostní složky,“ nechal se slyšet Velička.
Přestože vakcína už se běžně aplikuje a od minulého týdne je i v České republice, její vývoj ve smyslu testování pokračuje dodnes. Všichni dobrovolníci, kteří prošli klinickou fází 1, 2 i 3, se do Oxfordu pravidelně vrací a tamní lékaři je dále testují a sledují. Mezitím se pracuje také na úpravách vakcíny pro jihoafrickou a britskou mutaci viru. „Díky adaptabilitě naší vektorové vakcíny jsme schopni ji vyrobit velmi rychle. Každopádně nic z toho, co by se dělo ve vývoji jiné vakcíny, nebylo redukováno nebo obejito, všechno je striktně testováno jako jakákoliv jiná vakcína. Jen se této konkrétní věnovalo mnohem více zdrojů, peněz, lidí a všeho ostatního, aby se vše urychlilo,“ vysvětluje Oto Velička s tím, že celý proces je velmi přísně kontrolovaný.
Sám Velička se jako člen týmu nemohl stát dobrovolníkem v testu na lidech. Každopádně koncem ledna se i on dočkal první dávky vakcíny AstraZeneca poté, co byl s dalšími členy týmu zařazen do prioritní skupiny právě díky práci na vývoji očkovacích látek. „Vedlejší účinky jsem pocítil. Nebyly nijak hrozné, je to velmi individuální. Popsal bych je jako takovou jednodenní, lehčí kocovinu. Jeden den jsem zůstal doma, dal jsem si chvilku pohov, hodně jsem hydratoval, dal jsem si jeden paracetamol a druhý den už jsem byl zpátky v práci a normálně fungoval,“ říká Oto Velička, který se sám za sebe snaží doporučovat svým blízkým, přátelům a známým, aby se vakcinaci nevyhýbali. „Vedl jsem diskuze s různými lidmi, i Čechy, když jsem měl ještě možnost skočit si na pivo Pod Kaštany v Kopřivnici. Nikdo z odpůrců očkování nebyl schopný předložit jediný pravdivý argument, proč by se nemělo vakcinovat. Všechno, co jsem zatím slyšel, byly odkazy na pochybné zdroje informací. Na osobní úrovni bych tedy velice lobboval za to, aby se lidé vakcinovali a pečlivě si kontrolovali zdroje informací, na kterých zakládají svá rozhodnutí,“ vzkazuje Oto Velička.
Kopřivnický rodák prožil loňský rok ve vysokém pracovním tempu. Přesto o roce, na který řada lidí nebude vzpomínat zrovna pozitivně, mluví jako o zkušenosti, kterou by za nic na světě nevyměnil. „Měl jsem příležitost potkat tým lidí, se kterými nevím jestli ještě někdy budu mít příležitost spolupracovat. Panuje tady neuvěřitelný týmový duch. Naprostá koheze a sounáležitost všech lidí. Je tady minimum konfliktů a táhnou za jeden provaz. Mně to neskutečně posunulo, jak profesně, i kariérně velmi daleko a neměnil bych,“ uzavírá Oto Velička.
David Macháček
