Tomáš Luňák, režisér filmové adaptace komiksu Alois Nebel. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – Slavnostní předpremiéru si kopřivnické publikum v prázdninovém hlasování nakonec ’nevyklikalo’, ale i tak se kino Puls dočkalo výjimečné projekce filmové adaptace komiksového příběhu Alois Nebel. Kopřivnickým divákům film představil v rámci projekce Filmového klubu režisér Tomáš Luňák. Černobílý grafický román, který patří v rámci tuzemské produkce k tomu nejúspěšnějšímu, sbírá úspěchy i jako film. Netradiční výtvarnou technikou vytvořený černobílý snímek už vidělo publikum v Benátkách či Montrealu a bude také zástupcem české kinemetografie v oscarovém klání. O vzniku filmu, ale třeba i o jeho ambicích v zahraničí je následující rozhovor s Tomášem Luňákem.

Film vznikal déle než pět let. To je na tuzemské podmínky poměrně dlouhá doba. Věděli jste už dopředu, že ten projekt bude takto časově náročný, nebo se to vyvinulo až v průběhu realizace?

Samozřejmě, že jsme věděli, že ten projekt bude hodně časově náročný, ale naše odhady byly přece jen optimističtější než realita. Těch pět let ale není zase tak dlouhá doba. My jsme docela dlouho hledali konečný tvar scénáře. Takže první rok a půl probíhala adaptace komiksu do scénáře, kdy Jaroslav Rudiš s Jaromírem Švejdíkem překreslovali svůj příběh do storyboardů. Zároveň se velice dlouho ladila výtvarná složka. Jaromír dělal spoustu návrhu a testů, takže než se přistoupilo k samotnému natáčení, uběhlo dva a půl roku, což je docela standardní čas. Myslím si, že spousta filmů se připravuje i déle. To natáčení samotné bylo velice podobné jako natáčení běžného celovečerního filmu. Měli jsme nějakých 35 až 45 natáčecích dní. Jediné, co bylo nestandardně dlouhé, byla obrazová postprodukce. Ta obyčejně trvá šest měsíců nebo rok, a v našem případě spolkla dva a půl roku. To bylo ovšem dáno technologií rotoskopie a tím, že se všechno přeanimávávalo.

O filmu často mluvíte jako o kolektivním díle, nicméně někdo musel přijít s tím nápadem jako takovým. Byl jste to vy nebo někdo jiný?

Tohle je trošku zvláštní věc, která se stala v českém filmu. On je to totiž nápad producenta Pavla Strnada ze společnosti Negativ. Existovala komiksová trilogie a Pavel oslovil její autory, jestli by ji nechtěli adaptovat pro film. Teprve pak se začala odvíjet samotná realizace a já sám jsem byl do toho projektu přizván výrazně později, když se hledal režisér. Já jsem předtím několik let spolupracoval s Jaromírem Švejdíkem na videoklipech pro jeho kapelu Priessnitz. Jaromír za mnou přišel, jestli bych to nechtěl zkusit, a já souhlasil. Takže není to můj nápad, je to určitě týmová práce, ale ten prvopočátek je u Pavla Strnada.

Jak jste sám řekl, do projektu jste vstoupil později, ale měl jste před zahájením prací na filmu nějaký vztah k jeho komiksové předloze?

Vzhledem k tomu, že se s Jaromírem i Járou znám delší dobu, tak Aloise Nebela znám od začátku prvního dílu a ty další díly jsem dostával v době, když vycházely. Od začátku mi ten komiks byl velmi blízký nejen proto, že je to dílo lidí, jejichž práci znám a jejichž práce si vážím, ale samozřejmě mě ten grafický román oslovil i svým tématem a hlavní postavou. Alois Nebel jako postava je v něčem unikátní a zajímavá a stálo mi za to o něm vyprávět příběh.

Cesta k nalezení konečné výtvarné podoby filmu byla podle vašich slov dlouhá. Byla volba přeanimování hrané herecké akce zvolena hned na začátku nebo jste třeba uvažovali o tom, že by to mohlo jít o klasicky hraný film či naopak tradiční animaci?

Uvažovalo se o všech možnostech. Ale požadavek Jaromíra Švejdíka a Járy Rudiše byl film, který zachová atmosféru komiksu. Takže určitě se víc než o hrané verzi uvažovalo třeba o animovaném snímku. Já jsem si pak vzpomněl na jeden film, který jsem viděl a který se jmenuje Sním, či bdím od Richarda Linklatera, který byl vytvořen stejnou technologií, a ukázali jsem ho Jaromírovi, jestli by si takhle dokázal představit Nebela. Ten film je barevný a ve spoustě věcí se to vlastně Nebelovi vůbec nepodobá, je tam ale použita rotoskopie. Jaromírovi se ta myšlenka zalíbila a začali jsme přemýšlet nad tím, jak ji uskutečnit. U nás totiž nebyl nikdo, kdo by s rotoskopií měl nějaké větší zkušenosti. Takže jsme se všechno učili sami za pochodu na různých testech a pozorováním filmů jiných tvůrců.

Adaptace komiksů jsou teď čím dál častější, a to ať komerčních, tak těch undergroundových. V čem podle vás tkví popularita tohoto druhu předloh?

V Americe je to určitě dáno velkým komerčním potenciálem. A ono se to nezdá, ale třeba i ve Francii nebo vůbec v zemích se silnou komiksovou základnou je velká móda vyprávět příběhy vizuálně, prostě vyprávět obrázky. Navíc látky pro film se hledají všude. Hledají se v literatuře, píšou se původní scénáře a komiks nezůstal pochopitelně mimo. Tento žánr má zároveň výhodu, že už tam ty obrázky jsou a že už některé věci jsou konkrétnější. Ne nadarmo se říká, že komiks je mezistupeň mezi literaturou a filmem.

Filmový Alois Nebel byl uváděn na festivalu v Benátkách a byl prý velmi dobře přijat. Jak vnímáte tento úspěch?

Přiznám se, že to poslední období je strašně hektické, těch věcí je strašně moc a každým dnem se objevují další a já vlastně ani nemám čas je nějak zpracovat. Ty čtyři dny v Benátkách znamenají pro člověka, který má za sebou první film, tolik vjemů, že mi to potrvá určitě nějakou dobu, než si uvědomím, co to vlastně znamená. Ale je to pochopitelně úžasné, už jen to, že si náš film vybral ředitel takto prestižního festivalu, je neskutečné. Vybírá se z pěti až sedmi tisíc filmů. Je to pro nás samozřejmě velká pocta. Pro nás je ale důležité každé místo, kam film doputuje. Já si velmi vážím jak uvedení v Benátkách, tak následného uvedení v Torontu. Každopádně ale není dobré tyto věci přeceňovat, jsou to velké festivaly a my jako český film jsme tam opravdu na okraji. Ten hlavní šum probíhá někde úplně jinde.

Festivalové publikum je specifické, ale chystá se i uvedení v běžných zahraničních filmových distribucích. Je příběh filmu natolik univerzální, že může oslovit i zahraniční publikum?

My jsme při natáčení tento kalkul neměli. Nesnažili jsme se o univerzálně srozumitelný příběh, protože tím by se určitě pak zahladila spousta národních, nebo dokonce regionálních specifik toho filmu. Alois Nebel není žádný globální hit, opravdu spíš vycházíme z toho, že je to zpráva z určitého regionu. V současné době lidé mají výrazně snadnější možnosti si dohledat materiály, o čem se vypráví, takže pokud chtějí, není problém porozumět. Hodně jsme přemýšleli, jestli je možné, aby film fungoval i jinde, a pomalinku se začíná ukazovat, že to možné bude. Film byl zakoupen do francouzské distribuce, což je pro český film a pro nás velice pozitivní zpráva už jenom proto, že jdeme s Aloisem Nebelem do Mekky evropského komiksu, to musí znamenat, že na tom filmu je něco, co zajímá i diváky v zahraničí.

David Macháček