Osmiletý Eduard Jandourek navštěvuje první třídu ZŠ F. Bayera. Výuku mu pomáhá zvládat asistentka pedagoga. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice (dam) – V lavicích zdejší Základní školy Floriána Bayera se každým rokem objevuje víc dětí vyžadujících speciální péči. Školu, která má dlouholeté zkušenosti se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, navštěvují nejen žáci s běžnými problémy s učením, ale čím dál častěji i školáci s těžšími handicapy, a to jak mentálními, tak i fyzickými.

„Díky našim dlouhodobým zkušenostem se speciálním přístupem k takovýmto žákům jsme často doporučováni rodičům i speciálními poradenskými zařízeními. Aktuálně máme ve škole dva žáky s poměrně těžkými kombinovanými postiženími a po prázdninách by měl nastoupit další,“ říká Vlasta Geryková, ředitelka školy. Ta je sice na žáky s handicapem personálně, odborně i vybavením připravena, ale například její budova není bezbariérová. To by se ovšem mělo změnit už během letošních prázdnin.

Se žáky s postižením na škole pracují zkušení speciální pedagogové a asistenti pedagogů, kterých zde působí hned sedm. Děti s postižením jsou integrovány v běžných třídách a kromě výuky jim škola umožňuje navštěvovat školní družinu nebo nejrůznější kroužky, které na škole fungují v odpoledních hodinách. Nic z toho není samozřejmostí.  

„Náš syn už prošel několika speciálními školskými zařízeními a přesto, že jsme byli vždy spokojeni, s takovým nadstandardním přístupem jako tady jsme se ještě nesetkali. Na školu byl Eda přijat přesto, že jeho zdravotní stav není dobrý, a všichni od pedagogů přes asistentky až po spolužáky dělají z vlastní iniciativy spoustu věcí navíc a snaží se synovi umožnit, aby maximálně fungoval jako součást třídy,“ říká Petra Jandourková, matka jednoho z vážněji zdravotně postižených žáků školy.

Její osmiletý syn Eda nastoupil na ZŠ F. Bayera do 1. třídy vloni v září. Chlapec už v prvním roce života začal trpět epilepsií a brzy došlo k rozvoji Westova syndromu, který se charakterizuje výraznou abnormitou v elektrické aktivitě mozku a zpomalením psychomotorického vývoje. Daní za roky trvající, mnohdy i několikrát denně se opakující epileptické záchvaty je středně těžký mentální deficit a motorická neobratnost. Podle Petry Jandourkové se mnoho škol zdráhalo jejího syna s takto nejasnou a problematickou diagnózou vůbec přijmout.

„Na škole F. Bayera nám řekli, že to zkusí, že nemají co ztratit, a my jsme jim za tu odvahu velice vděčni. Eda dělá velké pokroky. Jeho schopnost soustředění je rozhodně lepší, udrží tužku, hraje pexeso, které nikdy nechápal, přiřazuje barvy, zvládá jednoduchá čísla. Nebo třeba dokáže říct vtip nebo poznámku ve chvíli, kdy je na místě. Zdá se to jako maličkost, ale my z toho máme velkou radost,“ vysvětluje Petra Jandourková, v čem škola jejímu synovi pomohla už během prvního roku.

Zapojení žáků s těžkým postižením do výuky je i pro školu, kde je maximálně 15 žáků ve třídě a zkušení speciální pedagogové, velmi náročné. Každý takový žák je vzděláván podle individuálního plánu ušitého na míru jeho potřebám a schopnostem. „Vzdělávací plán vychází z doporučení Speciálně pedagogického centra. Je to poměrně podrobný dokument, který obsahuje nejen cíle vzdělávání a metody uzpůsobené schopnostem žáka, ale i takové podrobnosti, jako jsou pomůcky využívané ve výuce nebo způsob klasifikace. Celý individuální vzdělávací plán je navíc živý organismus, se kterým se i v průběhu vzdělávání pracuje, a upravuje se podle toho, co kterému žáku prospívá,“ vysvětlila ředitelka školy Vlasta Geryková.

Učitelé na ZŠ F. Bayera podle jejích slov při práci s vážně handicapovanými dětmi využívají nejen své letité zkušenosti, ale zkoušejí i inovativní metody a přístupy. „Snažíme se každému vyjít maximálně vstříc, a to je velmi náročné nejen na přípravu, ale třeba i organizaci výuky,“ doplnila Vlasta Geryková.

Podle jejích slov ovšem není práce s postiženými žáky marná a jejich zařazení do tříd možná trochu paradoxně pomáhá i jejich zdravým spolužákům. „Snažíme se, aby děti byly ve vyhovujícím kolektivu, a v tomto směru nemáme žádné problémy. Zdraví spolužáci se například k Edovi chovají velmi pěkně, respektují jej a přijímají jeho omezení a snaží se mu pomáhat. Dokonce i na temperamentní žáky má tento prvek ve třídě takový vliv, že jsou klidnější, odpovědnější a ochotní pomoci,“ doplnila Vlasta Geryková.