K o p ř i v n i c e - Čtrnáct let v Kopřivnici, Lubině a v Příboře u gymnázia vylepuje plakáty Vladimír Jalůvka. Za každého počasí a v každém ročním období vyjíždí na kole ověšeném taškami s plakáty a lepidlem. „Kdysi jsem jezdil autem, ale byly problémy s parkováním, navíc přímo k plakátovacím plochám se většinou dojet nedalo. Zkoušel jsem za kolo přívěsný vozík, ale neměl dobrou stabilitu. Nejvíc se mi osvědčily tašky na řídítkách,“ popsal vychytávání problémů s dopravou Vladimír Jalůvka.



Přestože obhospodařuje celkem třicet plakátovacích ploch (z toho v Kopřivnici 25), byl iniciátorem jejich rozšíření. „Jsou lokality, kde jsou občané nedostatečně informováni z důvodu absence ploch nebo jsou plochy tak malé, že se na ně všechny aktuální plakáty nevejdou,“ vysvětlil Jalůvka. Těch aktuálních přitom bývá kolem třiceti. Pravé plakátovací žně nastupují pokaždé s volbami. Tehdy se taky nejčastěji projevuje vandalismus. „Pokud mluvíme o ’plakátovacích žních’, tak to jsou žně za ustavičného deště strhávačů, přelepovačů a grafomanů poškozujících plakáty volebních stran. V předvolební kampani jsem nucen plochy objíždět alespoň jedenkrát denně a opravovat poškozené plakáty i dlouho do noci, aby ráno bylo vše v pořádku,“ líčí aktivity vandalů.



Kopřivnickou raritou je betonová trúba v centru města, z níž se od devadesátého druhého roku plakáty nesundaly. „Zpravidla se o jejich odstranění postará vydatný déšť nebo vandalové, ale v tomto případě je polep tak kompaktní, že uvažuji o zápisu do Guinnessovy knihy rekordů,“ dodal s úsměvem Vladimír Jalůvka o vrstvě plakátů dosahující tří centimetrů.



Ilona Hoffmannová