Výstavu Pět v pralese v Lašském muzeu společně otevřeli tři z pěti autorů (zleva) Petr Socha, Dalibor Kvita a Pavel Dvořák.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

„Fotky vypadají, jako by vznikaly v různý čas a možná i na různých místech, ale opravdu to všechno vzniklo během toho jednoho víkendu. Je na tom krásně vidět, že když do jednoho prostoru nakráčí pět různých očí, různých technik a pět různých přístupů k práci, tak z toho vznikne pět rozdílných kousků díla,“ řekl Dalibor Kvita, autor asi nejodlišnějších snímků výstavy. Jeho pět plechových desek, na které zaznamenal obraz pomocí archaického mokrého kolodiového procesu a následně je adjustoval do kusu stromové kůry, nelze přehlédnout. Pozornost si ale zaslouží i díla dalších autorů. Ladislav Čevela zaznamenával krásu pralesního ekosystému dokumentárním okem a prezentuje je v barvě na velkoformátových digitálních tiscích. Kateřina Hudečková pro část svých snímků krajiny využila dnes už málo používaný barevný analogový materiál. Petr Socha a Pavel Dvořák pak spoléhali na klasický černobílý kinofilm, ale i jejich snímky od sebe diváci snadno rozliší. Zatímco Socha se věnoval zaznamenání pralesních zákoutí, Dvořák ve svých snímcích zdůraznil kontrast v daném prostoru tak nespočetných stop zásahů člověka. „Všichni jsme s sebou měli foťáky a chtěli jsme tam fotografovat, ale řekl bych, že nejméně 50 % toho pobytu jsme chtěli věnovat nasávání atmosféry a okoušení toho, co to vlastně Mionší je. Nejde totiž jen o vzácný přírodní ekosystém, ale je to i legendární místo. Pobývat v Mionší je prostě unikátní nejen z přírodovědeckého hlediska, ale hlavně proto, že se to místo pojí s velkými jmény české fotografie, jako je třeba Rudolf Janda, Petr Helbich, Josef Sudek, a mnoha dalšími,“ shrnul svůj pohled na unikátní víkend v pralese Pavel Dvořák.

I díky střízlivému přístupu fotografů nevznikly tisíce snímků a ty ještě prošly další selekcí. Nakonec výstavu tvoří jen 25 fotografií po pěti snímcích každého z pěti zúčastněných fotografů. Celý soubor si lidé mohli za 7 let od jeho vzniku prohlédnout už na několika výstavách. V Kopřivnici ale kolekce svou pouť ukončí a bude rozebrána. Poslední příležitost ji vidět tak zájemci mají do 17. března.