Kopřivnice - město automobilů. Takovým přídomkem se v dobách, kdy zdejší automobilka chrlila 15 000 vozů ročně, pyšnilo naše město. Dnes už takové označení tak často neslýcháme a zřejmě oprávněně. Tatra sice ve městě zůstala a řada místních lidí má automobilismus stále pod kůží, ale 'město automobilů' dnes zní spíš nostalgicky než současně. Kde ale hledat nové označení, které by se každému obyvateli i návštěvníku Kopřivnice vrylo pod kůži? Jedno ryze dnešní se přímo nabízí: Kopřivnice - město muzeí. Vždyť Technické muzeum je hlavním turistickým lákadlem města, minulou sobotu se veřejnosti otevřelo zbrusu nové muzeum Emila a Dany Zátopkových a Šustalova vila s expozicí majoliky, stálou výstavou o malíři Zdeňku Burianovi a zmínkami o dalších významných rodácích. O nastávajícím víkendu bude navíc dokončena i inovovaná expozice čtvrtého zdejšího muzea na Fojtství. Kolik měst srovnatelné velikosti a navíc jen relativní krátké historie se může pyšnit takovým množstvím muzeí? V přepočtu na počet obyvatel by Kopřivnice mohla soupeřit i s velkými kulturními metropolemi, vždyť třeba Praha by musela mít 194 muzeí, aby se mohla s Kopřivnicí v tomto statistickém údaji poměřovat. Proč právě muzejnictví je v našem městě věnována taková pozornost? Jde jen o shodu náhod, nebo v celé věci sehrává svou roli i původní zaměstnání současného starosty a jeho celoživotní vášeň pro historii? Otázkou také zůstává, zda muzea nadšeně vítají i sami Kopřivničané. Ti sice mají kam zavést své návštěvy, ale sami muzea pravidelně nenavštěvují. Úcta k historii a připomínání rodáků města je jistě chvályhodná, ovšem daleko důležitější by měli pro město být jeho současní obyvatelé.



David Macháček