Kopřivnice (hod) – Zima a mrazy, které nastaly na začátku ledna, zvýšily návštěvnost v Denním centru Racek i v noclehárně v azylovém domě. Ke změně otevírací doby těchto zařízení nedošlo, neboť doposud neklesly teploty tři dny po sobě pod -15 °C. Pokud by se tak stalo, vyhlásilo by město na základě schváleného krizového plánu výstražnou zprávu pro osoby bez přístřeší, které by v tomto případě mohly využít noclehárnu zdarma a navíc by obdržely polévku s chlebem a teplý nápoj. Zimní krizový plán zpracoval odbor sociálních věcí a zdravotnictví po arktických mrazech v lednu 2006, v platnost vstoupil od ledna následujícího roku a poprvé byl uplatněn v roce 2010.
„Jedeme v běžném režimu, tedy od 8 do 13.30 hodin. Po uzavření pak ve městě obcházíme lidi bez domova a zjišťujeme, jak jsou na tom. Od Nového roku přišlo do denního centra šest nových lidí, což mě překvapilo. V těchto chladných dnech se návštěvnost zvýšila o třetinu. Když jsme se přestěhovali ze sklepních prostor ze školy, které byly v centru, do azylového domu, který je na okraji města, lidé bez domova, kteří se zdržovali na sídlišti Sever, k nám nedocházeli. Teď, když se ochladilo, přišli i oni,“ okomentoval situaci Michal Raška, vedoucí Denního centra Racek.
V denním centru se lidé mohou osprchovat, vyprat si prádlo, uvařit polévku a od pracovníků mohou dostat i další zimní oblečení. „Některé jsme získali v listopadu od pořadatelů Blešáku. Přesto budeme rádi, pokud by nám někdo daroval zimní oblečení i boty,“ dodal Michal Raška.
Noclehárna v azylovém domě byla v lednu využívána víc než jiné období. „Běžně k nám chodí 2 až 3 klienti, nyní je jich až 8. Ti za přespání zaplatí 50 korun za noc. Se snižujícími se teplotami se jejich počet zvyšuje,“ uvedla Eva Mündleinová, ředitelka Střediska sociálních služeb města Kopřivnice, pod které azylový dům patří. Běžně noclehárna nabízí přespání deseti osobám, při krizovém nocování je možno kapacitu zvýšit o dalších deset provizorních lůžek k přespání. „Maximum jsme zaznamenali v roce 2012, kdy silné mrazy trvaly tři týdny. I tehdy se jejich počet postupně navyšoval až na 22 lidí. To už bylo maximum. Tehdy spali někteří i na židličkách ve společenské místnosti,“ poznamenala Eva Mündleinová.
