Tři mobilní kamery budou už brzy využívat kopřivničtí strážníci. Ke stávajícím pěti pevným tak přibude významná technologická posila. Nejen co se týče počtu, ale především kvůli variabilnímu využití přístrojů. Mobilní oka se mohou umístit prakticky kdekoliv, a sledovat tak aktuálně problémová místa 24 hodin denně. Strážníci se tak místo častého monitoringu fyzicky přímo v lokalitě mohou věnovat jiným místům.



Je to z malé části špatná, ale z větší dobrá zpráva zároveň. Špatná kvůli tomu, že je dalších kamer vůbec potřeba. Kriminalita je, bohužel, standardní součástí demokracie a ani přísnější tresty, například v podobě veřejností oblíbeného trestu smrti za těžké zločiny, ji nemají šanci vymýtit. Kamery proto jenom hasí malé plamínky hrozící přerůst ve velký požár, protože představit efektivní řešení, které by zabránilo samotnému vzniku ohně, jednoduše nelze. Možná je pořízení přenosných dohlížecích přístrojů jen malý příspěvek k boji s kriminalitou, ale buďme rádi i za to.



Být někým sledován není příjemné. Například v kolébce demokracie Velké Británii jsou kamery na každém rohu, takže uniknout jim prakticky nelze. Na rozdíl od našich končin tam ale lidé vědí, že nesou odpovědnost úplně za vše, co na veřejnosti udělají. Vědí, že musí dodržovat pravidla a že existuje jasná hranice mezi soukromým a veřejným prostorem.



Mobilní kamery mohou být všude. Právě tak musí být všude nutnost chovat se podle zákona. Michal Polášek