Lukáš Marek
Kopřivnice – Po koncertu ke sté-mu výročí založení vloni v říjnu překvapivě skončila spolupráce Pěveckého sdružení Kopřivnice s dirigentem Jiřím Najvarem. Začátkem letošního roku pak sbor začal zkoušet pod vedením mladého ostravského sbormistra Lukáše Marka. Jaké zkušenosti má nový vedoucí místního sboru Cantus Venuste, jaké jsou jeho hudební preference a představy o dalším směřování kopřivnického sboru, který načíná druhé století své existence, je obsahem následujícího rozhovoru s Lukášem Markem.
Jaká byla vaše cesta ke sborovému zpěvu a sbormistrovství?
Už jako malý jsem zpíval v Ostravském dětském sboru, se kterým jsme sjezdili celý svět od Japonska po severní Evropu pod vedením Milana Chromíka. Později jsem absolvoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a na hudebně teoretickém oboru vystudoval skladbu. Už během studií jsem začal spolupracovat s pěveckými sbory jako dirigent. Ze začátku to byly převážně dětské sbory. Vyučoval jsem na ZŠ Svinov a vedl tamní sbor, který měl dlouholetou tradici. Zároveň jsem jako sbormistr působil u pěveckého sboru na Gymnáziu Olgy Havlové CHOIR VAN GOH, se kterým dosáhli mnoha úspěchů. Po konzervatoři jsem začal studium sbormistrovství a hudební výchovy pro střední školy na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Toto studium jsem s ohledem na osobní situaci nedokončil, ale zůstávám stále aktivním umělcem. Jsem také hudebním skladatelem a na objednávku píši pro různé sbory. Dále soukromě vyučuji zpěv a působím v ostravské Komorní scéně Aréna, kde stojím za hudebním nastudováním inscenace Naši furianti.
Jak jste navázal spolupráci s Pěveckým sdružením Kopřivnice?
To byla čirá náhoda. V říjnu loňského roku jsem končil činnost ve zmíněném mládežnickém sboru. Zároveň jsem ale spolupracoval i s dalšími sbory, takže ve sborové komunitě jsem byl známý. Poměrně dlouho jsem se snažil založit si v Ostravě, kde žiji, nějaký dívčí nebo ženský pěvecký sbor, což se sice povedlo v rámci gymnázia, ale členky sboru odmaturovaly a začaly studovat různě po republice, takže jsme se rozpadli ani ne po roce. Nabídku PSK jsem objevil přes facebookovou stránku Klub sbormistrů, ale ještě než jsem odeslal e-mail, tak mi volala předsedkyně oblastního výboru Unie pěveckých sborů, jestli bych neměl zájem jít dirigovat do Kopřivnice. Zájem jsem rozhodně měl, a tak jsem sbor oslovil a přiznám se, že jsem ani nedoufal v úspěch a předpokládal jsem, že sbor dá přednost spíš někomu místnímu. Ale nakonec to vyšlo a dohodli jsme se na spolupráci.
Vaše spolupráce začala v lednu, v tuto chvíli máte za sebou asi čtyři společné zkoušky, jaký je tedy váš dojem z místního sboru a jak byste jej charakterizoval?
Já jsem PSK sledoval delší dobu i proto, že u nás v Ostravě zpívali někteří jeho členové, kteří dojížděli do jiných souborů. Jsem v odborné oblasti dosti přísný. Dámy ve sboru jsem hned na začátku upozorňoval, že vyžaduji preciznost. Samozřejmě miluju amatéry a amatérské zpívání, dává to člověku možnost sledovat, jak zpěváci jdou kupředu a zlepšují se. Poslouchal jsem také nějaké nahrávky PSK, i když jich nebylo mnoho. Z nahrávek sboru a také na základě zkušeností práce sbormistra Jiřího Najvara, kterého jsem znal z Ostravského dětského sboru, jsem se mnohé dozvěděl. Takže už dopředu jsem si udělal obrázek o tom, že kvalita kopřivnického sboru není špatná. Na první zkoušce jsem i tak byl opravdu velice mile překvapen. A už při druhém setkání jsem dámám nastínil, že bych se s nimi zajel podívat na nějakou soutěž. Vidím ve sboru nespornou kvalitu. Zpěvačky mají prozpívané hlasy a jsou to velice šikovné dámy. Myslím si, že to bude příjemná spolupráce.
Každý sbormistr do souboru, který řídí, do jisté míry otiskne své hudební preference. Jaké tedy bude další směřování PSK pod vaším vedením?
Už jsme se zpěvačkami hledali nějakou společnou představu. Zatím jsme se shodli na klasickém sborovém repertoáru, který tvoří úpravy lidových písní a sakrální i světská klasická hudba. Nejsem úplně příznivcem popularizace sborového zpěvu cestou stavby repertoáru z populárních písní. Jsem člověk, který má rád vážnou hudbu a velmi mě inspiruje právě i lidová muzika. Aktuálně připravujeme program složený ze sakrální a lidové hudby. To je základ sborového zpěvu a hlasové výchovy. Plánujeme několik koncertů, na kterých se budeme chtít prezentovat právě tímto programem. Zatím jsme sice neurčili konkrétní datum, ale někdy na jaře proběhne naše první společné vystoupení. Bude to jednak koncert k uvedení nového dirigenta, ale také chceme našemu publiku vynahradit skutečnost, že kvůli podzimnímu odchodu sbormistra neproběhly klasické vánoční koncerty. Je nutné, aby mezi sbormistrem a členy sboru fungovala určitá chemie. Není to jen profesionální, ale do značné míry i osobní vztah a bez toho žádný kolektiv úplně dobře fungovat nemůže. Proto je nutné, abychom se vzájemně shodli na směřování sboru. Sbormistr třebas může mít ambici se souborem dosahovat světových úspěchů, ale představa sboru může být jiná, a to je pak problém.
Pěvecké sdružení Kopřivnice teprve od loňska vystupuje jako čistě dámský ansámbl Cantus Venuste. Budete pokračovat v této cestě, nebo budete usilovat o návrat do podoby smíšeného sboru?
I o tom už jsme s členkami sboru mluvili. Vyjádřil jsem svou ctižádost, že by se mi opravdu líbil čistě ženský sbor. Na druhou stranu nemám problém s tím, když přijdou šikovní zpěváci. Nerad bych ale, aby to bylo na úkor kvality zpěvu. Pokud by se měla přidat pánská složka, tak by to opravdu měli být schopní zpěváci a musel by jich být odpovídající počet. Zpěvaček je ve sboru 25, takže bych potřeboval alespoň 10 zpěváků s prozpívanými hlasy. Pak by se musel sbor dat dohromady a začínali bychom znovu od nuly, protože postavit repertoár pro ženský a pro smíšený sbor jsou dvě rozdílné věci. Uvidí se, jaká bude budoucnost. Každopádně já jsem jako jeden z mála nadšencem do ženských sborů. Řada kolegů sbormistrů preferuje mužské nebo smíšené sbory, já jsem jejich protipól a mám ženské sbory a jejich zvuk opravdu velmi rád. Přiznám se, že jsem v otázce doplnění mužských hlasů poněkud skeptický. Doba sborovému zpívání nesvědčí. Úroveň hudební výchovy na školách je mnohdy tristní. Čerství absolventi fakult často neumí vyučovat, nesetkávají se s praxí a navíc je tu celá generace lidí, kterou už nikdo nevedl k lidové hudbě, a to se negativně odráží v muzikálnosti.
Jak jste spokojen s aktuálním obsazením sboru? Plánujete nábor dalších zpěvaček?
Určitě se nebráním i příjmu nových členek. To by bylo určitě fajn. A čím víc kvalitních hlasů sbor má, tím lépe se staví repertoár. Sbormistr si může zpěvačky rozdělit do více a více hlasů. My dnes zpíváme tří- i čtyřhlasně a obsazení je dostatečné pro komorní sbor. Pokud bychom chtěli být velkým sborem, tak bychom potřebovali mít minimálně 30 členů. Zatím jsme typickým komorním sborem, kde je slyšet opravdu všechno. Už si vybírám, kde která dáma bude stát, aby akustika byla pěkná a fungovalo to na koncertech.
Věnujete se také skladbě. Může se sbor těšit na to, že pro něj nějakou skladbu napíšete?
Píšu převážně pro sbory a určitě bych v budoucnu rád něco pro PSK napsal. To, co jsem vytvořil v minulosti, byly většinou skladby na zakázku. Oslovil mě jeden ženský sbor z Prahy a pro ty už jsem něco napsal. Kopřivnici bych samozřejmě rád věnoval nějakou novou skladbu. Obtíž je většinou najít vhodný text. Takový, který by se mi líbil a zároveň by se hodil do melodie, kterou bych si přál vytvořit. Takové hledání vhodného textu může trvat klidně i půl roku. Většinou slova hledám v lidové tvorbě, a ty následně zhudebňuji. Z Lašska zatím sbírám texty a vybírám, co bych zhudebnil. Než začnu komponovat, musím se taky opravdu dobře seznámit se sborem tak, abych mu skladbu ušil doslova na míru. Aby se dámám nová skladba dobře zpívala a bylo to příjemné i pro publikum.
Chystáte i spolupráci s dalšími soubory?
Určitě ano, ale zatím nebudu konkrétní, protože vše je na začátku. Ale určitě máme zájem o spolupráci a dostali jsme i některé nabídky. Spolupráce je ve sborovém zpívání velmi důležitý faktor. Funguje určitá reciprocita a je dobré, aby se sbory navštěvovaly a utužovalo se sborové zpívání na širší úrovni.
David Macháček
