Současný mladý člověk je dítětem štěstěny. Má možnost výběru z nejrůznějších zájmových aktivit, který v dobách, kdy se téměř všechno soustřeďovalo pod červeným šátkem pionýra, v takovém rozsahu nebyl. Má možnost zúčastnit se palety akcí, na které jej nikdo nenutí, a v případě neúčasti na něj nikdo nepohlíží křivě. A není to jen tradiční a tím pádem i poněkud omšelý Den dětí, kdy se zábava a program očekává automaticky.

Náplň volného času dětí pomáhá zajistit nabídka profesionálních i dobrovolných sdružení a pořadatelů. Pozitivním trendem poslední doby je zjištění, že nepřehlédnutelnou část akcí pro děti připravují jejich jen o několik let starší vrstevníci, nebo si je dokonce organizují náctiletí a mladší sami bez výrazné podpory oficiálních míst. Vzpomeňme třeba dětské zastupitelstvo nebo přehlídky mládežnického divadla či dovedností typu Schody. To je dobrá zpráva do budoucna v době, kdy se na aktivní, nebojácné a úspěšné jedince pořád pohlíží se značnou nedůvěrou. Mladých lidí, kteří přesně vědí, co chtějí, a dokáží za tím se vší slušností jít, je u nás stále málo.

Nejde přitom primárně o to, aby nabídku dané aktivity jiné děti masově využily. V každé společnosti existují takoví, kteří jsou k těmto impulzům hluší a slepí. Výjimečnost určitého dobrovolného projektu typu mladí mladým se neměří počtem účastníků, nýbrž tím, že se vůbec koná. Heslo, že i cesta může být cíl, tu sedí jako ono pověstné pozadí na hrnec. Michal Polášek