Sablikova hrobka na ženklavském hřbitově uchovává pamětní desky po dnes již zaniklých německých hrobech. FOTO: ILONA MAZALOVÁ

Ženklava (ili) – Webové stránky obce Ženklava nově nabízejí rubriku – Ženklavský hřbitov. Je v ní podrobně zpracovaná nejen historie – ta starší vychází z knihy Senftleben, novější zpracoval bývalý ženklavský starosta Josef Juroška.

„V létech 1970 – 1973 byl řešen problém neudržovaných hrobových míst. Pozůstalí, na které byl kontakt, byli vyzváni k údržbě hrobů s tím, že jinak bude hrobové místo zrušeno. To mělo největší dopad na odsunuté německé občany, kteří do roku 1945 tvořili 90 procent místního obyvatelstva. Kontakt na ně nebyl téměř žádný. O některé opuštěné hroby se staraly převážně ženy ze smíšených manželství, které zůstaly ve vsi. Patřily mezi ně paní Janoušková, paní Ema Zagrapanová, paní Goldová a některé další, na které si už nevzpomínám,“ uvádí Josef Juroška.

Opuštěná hrobová místa byla zrušena a náhrobní desky byly poskytnuty kameníkům. Podsady a obrubníky dostali občané, kteří o ně projevili zájem.

Ze všech hrobových míst zůstala jen Sablikova hrobka a několik málo německých hrobů. Hřbitov byl částečně rekultivován a po integraci se Štramberkem v roce 1976 přešel pod správu MěNV Štramberk. Ten však na jeho údržbu moc nedbal. Uličky i volná plocha byly zapleveleny. Celé prostranství „zdobily“ vzrostlé kopřivy.

Po osamostatnění obce v roce 1990 začala být hřbitovu věnována patřičná péče. Uličky a prostranství byly pravidelně sečeny a hřbitov dostával důstojný vzhled pietního místa. Přestože obec začínala s velmi omezeným rozpočtem, byla kapitola místního hospodářství zaměřena také na úpravu posledního místa našeho odpočinku. Po zlepšení finanční situace v r. 1994 se začalo postupně provádět dláždění ulic a chodníčků.

„Po oslavách 300. výročí narození Kristiána Davida začali obec častěji navštěvovat bývalí němečtí občané, kteří se po válce usadili v městečku Süssen, okres Göppingen v tehdejší NSR. Část jich žije také v městečku Uhingen. Tyto návštěvy se začaly zajímat, co se stalo s hroby bývalých německých občanů. S uzarděním jsme museli přiznat, že byly zlikvidovány v 70. létech. Obec nabídla vytvořit pietní místo v okolí Sablikovy hrobky s finanční spoluúčastí německých pozůstalých. Náhrobní kameny německých občanů, které se zachovaly, byly pak umístěny v okolí hrobky,“ vzpomíná Juroška.

Obec nesouhlasila s ústředním heslem, které naznačovalo, že obec byla historicky vždy německá, a z těchto důvodů představitel sudetských Němců Walter Grossman nechal zhotovit na samostatné ploše náhrobní desku, na které je tento výrok vyrytý. Po každé jeho návštěvě pokládá na rodinný hrob kámen. Na dotaz, zda nechá po své smrtí převézt svoje ostatky do rodné obce, neodpovídá.

V současné době se nemusí obec za hřbitov stydět. Je prováděna pravidelná údržba, podstatné úpravy jsou dokončeny.

Webové stránky nabízejí zájemcům kromě historie hřbitova i fotografie jednotlivých hrobů včetně detailů, možnost vyhledávání hrobů podle jména a plánek hřbitova.