Kopřivnice (dam) – Za normálních okolností by místní příznivci netradičního divadla ještě nyní trávili zážitky z dalšího ročníku přehlídky Kopřiva. Jeho 34. ročník se ovšem v minulém týdnu uskutečnit nemohl. Co znamená přesun Kopřivy na zářijový termín a jak vůbec současná nestandardní situace doléhá na pořadatele kulturních akcí i na samotné umělce, to jsou některé z otázek pro zakladatele a dramaturga Kopřivy Jiřího Cachnína.

Do jaké míry byla rozpracovaná jarní Kopřiva, než jste museli práce na přípravě stopnout, a jak by měl vypadat program přesunutý na září?

Víceméně celý program byl hotový. Snažili jsme se zachovat kostru, kterou jsme měli připravenou pro loňský neuskutečněný ročník a stále usilujeme o naplnění našich tehdejších plánů. Byly tam jen nepatrné změny, které jsou dány tím, že do podzimních termínů se přesouvá hodně festivalů v tuzemsku i zahraničí a některé soubory mají čím dál nabitější program. Hlavní lákadla, která jsme slibovali už vloni – Antigona v podání litevské herečky Birute Mar a satirické představení Zepředu Zezadu polského divadelníka Mateusze Nowaka máme potvrzená a diváci se na ně mohou těšit i na podzim. Jisté by mělo být i účinkování Divadla Kontra ze Spišské Nové Vsi, které má přivézt komedii Life kouč. Otazníky nám nyní visí nad účastí bratislavského Bábkového divadla a divadelního spolku Jedl s oceňovaným představením Vše mé je tvé. Naopak dětská divadla v podání Pepíno Kašpara a jeho Studny Hosín i autorské čtení nového Studia G by nemělo chybět ani v září. Program se ale určitě vyvíjí a uvažuji i o možných náhradách, pokud by něco z původního programu vypadlo.

Jak reálný vidíte podzimní termín Kopřivy, pracujete i s možností, že to znovu nevyjde? A není těžké najít v sobě motivaci něco podobného vůbec připravovat?

Rozhodli jsme se pro září už kvůli tomu, že bude těsně před volbami. Trošku sázíme i na to, že nebude vůle lidem příliš komplikovat život. Uvidíme. Pokud by byl problém, tak bychom prostě zase museli termín posunout. Ale samozřejmě náročné to pro nás pořadatele je. Paradoxně, i když musíme řešit tyto problémy, působí to na mě tak, že ještě víc tlačím na to, abychom do toho šli. Je to někdy hodně těžké a nepříjemné vracet například peníze z grantů, jejichž získání nebylo ničím jednoduchým. Stejně tak člověka vyčerpává donekonečna jednat s divadly o nových termínech nebo se domlouvat se sponzory a upravovat podmínky spolupráce. Je to komplikované, ale věřím, že to zvládneme.

Jak se změnila komunikace pořadatelů s umělci během této divné doby? Vnímáte spíš, že si víc vycházíte vstříc, anebo je to jinak?

Většina umělců a divadel má velkou vůli připravit nějakou hru a posunout ji do fáze produkce. Ale faktem je, že mnoho divadel a především těch kamenných mívalo hodně důvodů, jak situaci komplikovat a místo hledání řešení spíš domluvě nepřát. To se dneska trošku mění. I tito lidé si uvědomili, že ta dlouhá uzávěra kultury může vyústit v to, že lidé si najdou jiné koníčky a způsoby, jak trávit volný čas, a že je opravdu čeká boj o diváka. Snaží se najít nějakou cestu, jak hrát. Vždycky je to o lidech. Domluvu nám komplikují třeba změny termínu. Hodně festivalů se přesouvá z běžných termínů a budou se potkávat v jednom čase, což je samozřejmě nepříjemné.

Jak jako člověk, který se kultuře věnuje většinu života, vnímáte to, co se v tomto oboru dnes děje v tuzemsku i v Kopřivnici?

Musím říct několik pozitivních věcí. Jsou divadla, která jsou akční a snaží se s tou nepříznivou situaci prát. Příkladem může být ostravská Aréna, která v postní době udělala fantastické Pašije, nebo Klicperovo divadlo, které nemělo problém se svým Oskarem a růžovou paní jet do zpustlého kostela sv. Anny v Libavé a inscenovat jej tam. Dělo se a děje hodně zajímavých věcí, ale zase je to o přístupu. Skvělé bylo i to, jak se lidé nebo pořadatelé snažili pomoci i finančně třeba umělcům na volné noze. Jako problém vnímám to, že určitě nyní bude podstatně méně finančních zdrojů pro kulturu. Osobně mi v tomto ohledu vadí přístup města. To, že v průmyslovém parku funguje tolik firem, by se mělo odrazit v kultuře nebo ve sportu, a mám pocit, že tento potenciál není využíván, jak by si zasloužil.

Jak si myslíte, že bude kulturní obec a kulturní život vůbec vypadat po skončení pandemie?

Chtěl bych věřit, že lidé budou natěšení, ale myslím si, že bude náročné si získat diváky zpět. Bude to o jiných formách marketingu. Nejlepší marketing je vždycky doporučení lidí, se kterými sdílíme podobný vkus. Nemůžeme čekat, že to bude stejné. Lidé se naučili chodit podstatně víc do přírody, čeká nás určitě velká výzva.