Jeden novinářský “kameňák” tvrdí, že existují tři typy zpráv: pravdivé, pravděpodobné a vymyšlené. Mezi ty první patří výsledky sportovních utkání, mezi pravděpodobné předpověď počasí a do třetí kategorie spadá vše ostatní. I když by proti zařazení svých článků mezi výmysly bojoval každý seriózní novinář, na označení sportovních zpráv jako těch nejspolehlivějších by těžko někdo něco měnil. Sport se sice nevyhýbá všeobecným pokleskům doby, jako je dopink nebo podvádění, přesto je to nadále úctyhodný společenský fenomén.



Rovných sto let od založení organizované kopřivnické tělovýchovy je důvod k řádné oslavě. Desítky sportovců úspěšných na republikové úrovni, z níž se někteří dostali dokonce i do světové špičky, je vizitka, kterou nám mohou všude závidět. Ať už to jsou hokejisté, házenkáři nebo individuální sportovci, každý z nich je vzorem pro následovníky. Do šuplíku “pravdivé zprávy” patří i to, že přes všechny problémy má místní sport budoucnost zajištěnou: mladých nadějí je dost, vzdor pesimistům, kteří předpovídají úpadek kvůli počítačům či hospodám.



Tisíckrát se lze přít o to, jaká je a jaká by měla být podpora sportu ze strany města či firem. Peníze nejsou všechno. Všichni víme, jak dopadl hokejový klub ve Vsetíně po krachu hlavního sponzora. Kopřivnice možná ještě nějakou dobu zůstane lovným revírem pro bohatší kluby nakupující talenty. To ale neznamená, že se nemůže vypracovat výš. Cesta je otevřená. Michal Polášek