Zpěvák a zakládající člen kapely Jablkoň Michal Němec při přípravě na vystoupení kapely před kopřivnickým publikem.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice – Večer mnoha hudebních barev čekal uprostřed minulého týdne návštěvníky kopřivnického kulturního domu. Po necelých dvou letech od své poslední návštěvy se totiž do Kopřivnice vrátila kapela Jablkoň, kombinující řadu hudebních stylů a postupů od folku přes rock až k jazzu a klasice. Ještě než začal koncert, jehož záznam pořizovala také televize Noe, poskytl zakladatel a frontman kapely Michal Němec krátký rozhovor Kopřivnickým novinám.
Název vaší kapely je tak trochu gramatickým oříškem. Jakého rodu vlastně Jablkoň správně je?
Všechno je správně. Já dokonce, když o kapele něco píšu nebo i říkám, tak podle situace to někdy cítím jako tu Jablkoň, někdy jako ten. Když s námi hrával Ivan Porubský, tak pro jistotu raději používal to a já si myslím, že i kdyby to byla on Jablkoň, tak by to bylo taky správně. Je to prostě jedno.
Vystupovali jste jako Malá lesní Jablkoň, Velká symfonická Jablkoň a také v dalších variantách. Ještě stále toto dělení uplatňujete nebo už jste dnes prostě jen Jablkoň?
Dá se říci, že to usnulo. Malá lesní Jablkoň byla taková komorní, písničkářská a mohla třeba fungovat i ve dvou lidech, ale jak to tak chodí, tak si pak všichni pořadatelé koncertů objednávali právě Malou lesní Jablkoň, protože jim to připadalo jednodušší a levnější. A u Symfonické Jablkoně je to zase naopak, je to hrozně drahý projekt, takže to taky už nějak pravidelně nefunguje. Teď se prolnula Malá lesní Jablkoň s tou tradiční a i koncerty jsou dělané tak, že nehrajeme jenom písničky, nebo naopak jen nějaké těžké instrumentálky, ale všechno se to tak nějak prolíná.
V jaké fázi je příprava vaší nové desky. Podle mých informací by měla vyjít v květnu. Už ji máte natočenou?
Nemáme. Je to sice připravené k natočení, ale prosinec a leden byl pro nás takový hodně divoký. Takže chceme začít natáčet teď v únoru a já doufám, že to všechno zvládneme.
Jaká ta nová deska bude?
Je určitě jiná. Já už několik let říkám, že plánujeme dvě desky. Jednu takovou písničkovou, baladickou, jednoduchou. To je moje dlouhodobé přání. Původně jsem si myslel, že si z mých oblíbených písniček vyberu a přezpívám si je podle svého, ale dopadlo to podobně jako při jiných podobných pokusech. Nakonec jsem si začal říkat, proč bych to dělal, když on to původní interpret zpívá dobře. Takže na desce budou všechno nové autorské věci. Možná se tam objeví jen jedna naše starší písnička, kterou trošku předěláme. A pak jsme chtěli natočit druhou desku, takovou klasicky jablkoňskou, jako je třeba Machalaj nebo Baba aga. Pracovali jsme na tomto záměru s Ingo Bellmannem, který ale v létě umřel. Takže se to tak nějak odsunulo. Tím se zcela jednoznačně vyjasnilo, že jako první bude ta baladická deska. Bude podobná Malé lesní Jablkoni, protože bude komornější a písničková, ale zároveň to bude takové víc mollové.
A jak to vypadá s vašimi pódiovými spolupracemi? Rýsuje se něco takového?
Nového nic. Trvá spolupráce s houslistou Jaroslavem Svěceným, která už běží přes dvacet let. Příležitostně si zveme hosty a na desce určitě budou nějací hostující instrumentalisté, ale že bychom něco speciálního připravovali, tak to ne. Ono vždycky hrají roli i peníze. Takovéto projekty stojí velké peníze a navíc já jsem se chtěl zaměřit spíš na naše vlastní věci. Rozhodně ale nevylučuji, že něco vznikne. Koneckonců s Jardou Svěceným nás také dala dohromady náhoda a ne záměr, ale netlačíme na to.
David Macháček
