K o p ř i v n i c e - Na nedávném futsalovém mistrovství Evropy, které se konalo v ostravské ČEZ Aréně, se sešla řada významných osobností, mezi kterými nechyběli ani bývalí hráči českého národního týmu. Čestnou pozvánku V.I.P. obdržel i Kopřivničan Michal Buček, který Českou republiku reprezentoval v letech 1997 - 2001. O přestávce utkání ČR - Rusko, které zhlédlo rekordních 8 100 diváků, došlo za přítomnosti generálního sekretáře ČMFS a prvního muže evropského futsalu Petra Fouska k oficiálnímu rozloučení s hráči, kteří už u reprezentace skončili.
Jedenatřicetiletý rodák z Kopřivnice, který zde bydlí se svojí ženou Gabrielou a dcerami Monikou a Nikolou, už něco obdobného nečekal, a proto jej to příjemně překvapilo. „Od mého posledního reprezentačního startu už uběhla nějaká doba a s něčím takovým jsem už nepočítal. Obzvláště, když se mi tehdy nikdo ani neobtěžoval vysvětlit, proč jsem vlastně u reprezentace skončil,“ uvedl Michal Buček, který při rozlučce obdržel prezenty firmy Umbro, hlavního sponzora českého futsalu FIFA. „Z mých bývalých spoluhráčů se obdobné cti dostalo i Patriku Mičkalovi, Zbyňku Marešovi, Karlu Vrabcovi a Janu Horáčkovi. Nejvíce jsem si za mého působení u týmu ČR rozuměl s brankářem Petrem Krayzelem, který stále chytá,“ zavzpomínal na svoji reprezentační kariéru Buček. „Zažil jsem dva trenéry. Nejdříve to byl Vladimír Janoško, kterého po dvou letech vystřídal současný kouč Michal Stříž. Ani jeden z nich mi nedal ke hře potřebný prostor, plnil jsem většinou jen obranné úkoly, ponejvíce ve čtveřici s hráči Viktorie Žižkov. Obrovskou škodou bylo, že současně se mnou nebyl povoláván můj oddílový kolega z Jistebníku Rostislav Brož. V lize jsme tehdy spolu hráli poslepu. On mi šance vytvářel a já jsem je zakončoval. Byli jsme nejproduktivnější ligovou dvojicí, avšak trenéři Rosťovo umění neustále přehlíželi.“
Během svého působení u národního týmu zažil čtyři velké akce. V roce 1999 to byla neúspěšná domácí kvalifikace na ME. O rok později se konala kvalifikace na světový šampionát, avšak ani v Chorvatsku se našim futsalistům postup vybojovat nepodařilo. Zlom přišel až v roce 2001, kdy se náš tým probojoval do finálového turnaje ME, který se konal ve stejném roce v Rusku. Týdenní pobyt v Moskvě byl pro Michala velkým zážitkem.
„Pořadatelé připravili šampionát velice precizně, a i když se nám tehdy nepodařilo postoupit do semifinále, mohli jsme být se svým vystoupením spokojení. Nastoupil jsem až ve třetím rozhodujícím utkání s domácím Ruskem a přesto, že jsme vedli, tak z vítězství i postupu se nakonec radoval soupeř. Prohráli jsme tehdy ještě s Itálii a nad Nizozemím jsme zvítězili,“ připomněl výsledky tehdejšího ME Buček. „Největším zážitkem pro nás všechny bylo ubytování. Bydleli jsme ve velice luxusním hotelu v okrajové části Moskvy. Sportovní část probíhala ve známé hale Lužniky a všechny zápasy se tam hrály před výbornou diváckou kulisou. Tolik diváků jako letos v Ostravě na náš zápas s Ruskem tam sice nepřišlo, ale průměrně jich chodilo více, poněvadž domácí tým tehdy postoupil až do finále.“
Kromě Chorvatska a Ruska navštívil s futsalovou reprezentací i Itálii, Slovinsko, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Celkově odehrál za Českou republiku 35 zápasů a dal osm gólů. Do země futsalových mistrů světa a Evropy ze Španělska se však nepodíval, poněvadž mu v tom zabránila nemoc. Zranění se mu ale po celou jeho dosavadní futsalovou kariéru naštěstí vyhýbala. První vážnější zdravotní problémy zaznamenal až v letošní sezoně, kdy ho začala trápit třísla. „Byl jsem na několika vyšetřeních, po kterých jsem se dozvěděl, že to vyplývá z nerovnoměrného zatěžování organismu. Při futsalu a fotbalu jsem zatěžoval především spodní partie těla, z čehož tyto problémy vyvstaly. Nyní se snažím každodenně posilovat i hořejší části a problémy skutečně postupně ustupují,“ poukázal na hlavní příčinu svého letošního herního výpadku. Po svém přestupu v roce 2001 do Megasu Frenštát si myslel, že se konečně dočká kýženého ligového titulu, který mu v dresu Jistebníku stále unikal. Ani ve Frenštátě, přes jeho trojnásobné vítězství v základní části, se však ligového triumfu nedočkal. Nejblíže k němu byl v sezoně 2002/03, kdy Megas postoupil až do finále. Ve třetím rozhodujícím utkání vedl v hale SOU Kopřivnice po půli nad Nejzbachem už 4:1, avšak z titulu se nakonec stejně radoval soupeř. „Druhý poločas jsme vůbec nezvládli a zcela zbytečně jsme o tento slibný náskok přišli. Mysleli jsme si, že se nemůže už nic stát. Svůj podíl na tom má i trenér, který nedokázal na rozplývající se náskok vhodně zareagovat. Byla to obrovská škoda,“ mrzí ho ještě dnes tato promarněná šance. Svého přestupu do Frenštátu, i přesto, že Jistebník později ligu vyhrál, však nikdy nelitoval. S oběma týmy se podíval i na dalekou Sibiř. „S Jistebníkem i Frenštátem jsem hrál na skvěle obsazeném turnaji v Novém Urengoji. První den i noc jsme strávili vždy v Moskvě a poté jsme letěli místním speciálem až na polární kruh. Jsou to zážitky, na které se nezapomíná,“ uzavřel vzpomínání Buček, který se vloni prostřílel na první místo historické tabulky střelců. Tolik branek jako on ještě nikdo jiný v české nejvyšší futsalové soutěži nenastřílel. Ve 285 odehraných zápasech jich dal 347, což je obdivuhodná bilance!
Luboslav Kapsa
