Příbor (ili) - Původně byla v Příboře založena hasičské knihovna, která sloužila nejen členům sboru, ale i širší veřejnosti. Na mimořádné valné hromadě 2. října 1920 bylo rozhodnuto darovat knihovnu městu za úhradu nákladů vzniklých při přestavbě. Knihovna, v jejímž čele stanul Julius Tvarůžek a která i nadále zůstala v zadním traktu hasičské zbrojnice – v nynější ulici U Brány, čítala 2 541 svazků a svým rozsahem byla největší v širokém okolí.
Po dostavbě radnice v roce 1938 byly knihovna a čítárna přestěhovány do jejího přízemí a nově katalogizovány. Knihovna tehdy čítala osm tisíc knih a měla taky hudební oddělení, v němž byly partitury, knihy z hudební teorie a klavírní výtahy různých našich a zahraničních operet. Slavnostní otevření knihovny v nových prostorách se připravovalo na 1. září 1938. Pro napjatou politickou situaci byla akce odložena, a protože 10. října byl Příbor obsazen německým vojskem a stal se součástí říše, k otevření knihovny na radnici nedošlo.
Za německého dozoru byla provedena revize knihovny, tzv. závadné knihy byly vyřazeny a spáleny. Zbytek knih byl převezen na nynější ulici ČSA č. 225, kde se krátkou dobu půjčovaly. Kolem roku 1941 byla knihovna uzavřena. Co se stalo s hudebním archivem, není známo. Podobný osud stihl knihovnu v Klokočově. Obecní knihovna v přilehlé Vésce unikla pozornosti Němců a zůstala zcela zachována, na čemž měl hlavní podíl vésecký starosta Hrazdílek. Po osvobození vésecká knihovna splynula s příborskou stejně jako obec Véska s Příborem.
Městská knihovna byla opět otevřena v září 1945. Jejímu otevření předcházel sběr knih mezi občany. Knihovníkem se stal učitel Maxenc Netolička. Po odstěhování odborného učiliště Tatra do Kopřivnice v roce 1977 se knihovna přemístila z radnice do bývalého učitelského ústavu. V roce 2010, po čtyřletém provizoriu, začala knihovna využívat nově zrekonstruované prostory.
