Málokdo by na to vsadil ani dávno zrušený desetník. Ačkoliv to zní jako historka od barona Prášila, do Kopřivnice se jezdí jiné radnice učit a před cedulí města se už houfují další zájemci. Možná to bude brzo na otevření poradenské kanceláře a rozdávání ceníků za konzultace. Aniž to v běžném životě většina lidí vůbec zaznamená, má Kopřivnice cosi, co jinde těžko hledat.



To něco je dosud unikátní proces tvorby Strategického plánu za účasti veřejnosti. Představitelé jiných měst se u nás chtějí dozvědět, jak mluvit s lidmi o komunálních záležitostech. Zdejší projekt byl úspěšný už před dvěma měsíci, když získal druhé místo v republikovém kole soutěže O lidech s lidmi. Teď je triumf ještě sladší. V zemích Visegradské čtyřky se nenašel lepší soupeř.



V Česku se politici s veřejností o svých krocích příliš nebaví, nebo se naopak populisticky ohánějí příhodnými výzkumy veřejného mínění na každém kroku. Optimum leží někde uprostřed, přesný průsečík je ale těžké najít. Kopřivnický přístup ukazuje cestu: kdo má zájem, může říct své, kdo nemá, není k tomu nucen. Oblíbený argument, že si to ti nahoře stejně udělají po svém, tady ale působí prázdně. Výsledky soutěže ukazují, že otevřenost na straně úřadu existuje. Triumf ale odhalil jiný velký problém. Míč je teď na straně veřejnosti. Přejít z pohodlné pasivity do role dobrého debatéra je další velký úkol. Za to si naše společnost cenu zatím ještě nezaslouží.



Michal Polášek