Kopřivnice – S novým zkráceným účesem dosáhla atletka Lenka Masná na svou první velkou medaili. Na halovém mistrovství Evropy, které se konalo na začátku března v Göteborgu, vybojovala jako členka české štafety na 4 x 400 metrů krásnou bronzovou medaili. Hned po mistrovství si ji kopřivnická rodačka odvezla domů do Brna a o několik dní později se ráda podělila o zážitky ze švédské haly.
Získala jste svou první velkou medaili, jaké jsou s odstupem Vaše pocity?
Pocity jsou příjemné. Je to takový bonus za individuální disciplínu, ve které jsem skončila na devátém místě, tedy před branami finále.
Povedla se Vám štafeta ideálně nebo tam ještě byly nějaké rezervy?
Pokud je to medaile, tak by za ní měl být každý člen rád. Podle Zuzky Hejnové, která běžela poslední úsek, by se dalo útočit na stříbro, ale chtěla si pojistit, že v cíli nevytuhne, a raději vyčkávala do poslední rovinky. Přece jen jsme všechny měly v nohách už nějaký závod a mohlo by se to projevit. Jen ty dvě setiny, o které nám utekl národní rekord, nás trošku mrzely.
Jaké byly medailové oslavy?
Medailové oslavy nebyly nijak bujaré. Většina atletů trávila poslední večer na svém pokoji. Já se čtvrtkařkami, a později se připojili i sprinteři, byla na večerním banketu v hotelu. Do půlnoci jsme poseděli a bavili se mezi sebou.
Na osmistovce Vám chyběl kousek k postupu do finále. Jak se na to zpětně díváte? Udělala jste tam nějakou zásadní chybu nebo to bylo o štěstí?
Byla tam taktická chyba v závěru, a pak chybělo i to štěstí. Měla jsem do posledního kola vyběhnout do druhé či třetí dráhy a tam si hlídat místo, abych neměla pak problém s obíháním do poslední rovinky. Nechala jsem to na poslední stovku, tam mě na moment zavřeli a doháněla jsem to v posledních metrech. Do cíle jsem finišovala stejně s Irkou. Periferně jsem viděla, že jsem do cíle padla dříve než ona, i když jsem za cílem spadla. Náš svaz podal protest a vše se rozebíralo na videu. Prý to nebyla ani tisícina sekundy, tedy mrtvý závod. Ale kvůli eliminaci zranění nás nechtěli pustit do finále obě a upřednostnili Irku.
Jak to vypadá s ramenem a klíční kostí, které jste si v cíli pádem poranila?
Při pádu jsem spadla na rameno, narazila si klíční kost a pohla si s klíčkem, kde mi luplo. Při vstávání tam luplo znovu a pak to dost bolelo. Po rentgenu i sonu jsem zjistila, že to není nic vážného a byla jsem klidnější.Bolest brzy ustoupila a já jsem mohla po krátké pauze začít pomalu trénovat.
Kdy se začnete připravovat na hlavní sezonu a jak bude příprava v kostce vypadat?
Ruka už je celkem v pořádku, takže jsem pomalu začala znovu trénovat. Na přípravu na letní sezonu je poměrně krátká doba, tak nemůžu otálet. V dubnu už máme v plánu měsíční soustředění v Maroku.
Vrcholem letní sezony je srpnové mistrovství světa v Moskvě. V Göteborgu jste splnily limit pro start ve štafetě na 4 x 400 metrů. Limit pro start na 800 metrů není na rozdíl od haly úplně snadný - 2:00,00 A limit IAAF, 2:01,50 B limit ČAS, přepokládám ale, že věříte v jeho splnění...
Samozřejmě, že věřím v jeho splnění. Na A limit je třeba, abych chytla moc dobrý, rychlý závod a ideální počasí. Takových závodů jsem zatím v kariéře moc neměla, ale třeba se povede. Na B limit si každopádně věřím. Stačí se dostat do závodů s konkurencí a zabojovat.
Jaké další zajímavé starty Vás v sezoně čekají? Měla byste se představit na Zlaté tretře?
Z těch větších závodů to bude ME družstev v Dublinu. Pak bych ráda běžela na Zlaté tretře, pokud tam bude půlka, to samé platí i o Memoriálu Josefa Odložila. Manažer by se měl pokoušet dostat mě do nějakého závodu Diamantové ligy, tak uvidím, jak to dopadne.
Jana Feilhauerová
