Česká půlkařská jednička Lenka Masná zahájila přípravu na olympijskou sezonu v italském Melagu, kde má pro běhání ideální podmínky. FOTO: ARCHIV LENKY MASNÉ

Kopřivnice – Příprava řady sportovců aktuálně směřuje k neopakovatelnému vrcholu, Olympijským hrám v Londýně. Mezi ty, kteří si brousí zuby na účast, je i odchovankyně kopřivnické atletiky Lenka Masná. Uplynulá sezona české jedničce v běhu na 800 m díky zranění achilovky nevyšla podle představ. O tom, jak na tom aktuálně je a jaké spřádá plány, se rozpovídala v následujícím rozhovoru.

Od června jste se potýkala se zraněním. Co přesně jste měla za problém, jak dlouho trvalo, než se vyřešil, a kdo, respektive co Vám nejvíce pomohlo?

Ze začátku mi diagnostikovali zánět tíhového váčku u achilovky. Léčili mi to léky, bandážemi a rehabilitačními procedurami. Noha se poměrně dost zklidnila, ale pro atletický život byla stále nepoužitelná. Dostala jsem i injekčně výživu Sportvist, ale ani to úplně nepomohlo. Přesunula jsem se z Brna do Prahy k jiným specialistům a byla jsem poslána doktorem Krejčím na magnetorezonanci, která ukázala zánět achilovky. Vyšetřil mě i docent Kolář, ke kterému jsem docházela další měsíc na jehličky a elektroléčbu. Léčba se opět posunula k lepšímu, ale při běhu jsem nohu pořád chvílemi cítila. Definitivně pomohla až léčba rázovou vlnou v Brně. Než jsem odjela na soustředění, tak jsem stihla tři dávky a noha je od té doby výborná.

Co všechno jste dělala v době, když jste nemohla běhat, a jaký to mělo tréninkový efekt?

Během těch tří měsíců jsem měla nejprve 14 dní absolutního odpočinku. Potom jsem začala jezdit na silničním kole, kde mě noha nebolela a dala se udržet aspoň nějakým způsobem kondice a vytrvalost. Po některých procedurách jsem neměla nohu zatěžovat na kole, tak jsem navíc běhala v bazénu se speciální vestou, která člověka nadnáší a tím se šetří pohybový aparát. Opět šlo jen o to něco dělat.

Kdy jste začala znovu pomalu běhat a kdy jste do tréninku šlápla naplno?

Zkoušela jsem běhat už začátkem srpna, ale nebylo z toho víc jak deset kilometrů za týden. Noha bolela. Další trénink jsem nechala až na konec srpna, kdy už jsem zvládla padesát kilometrů za týden, ale noha se zase zhoršila. Klasický trénink začal až poslední týden v září před odjezdem na soustředění do italského Melaga.

V Itálii už jste běhala naplno. Jaké tam byly podmínky k tréninku, jak se Vám trénovalo a v jaké kondici se cítíte být?

Soustředění v Itálii se maximálně povedlo. Neměla jsem už žádné problémy s nohou, preventivně jsem ji jen mazala. Musím říct, že kolo mě udrželo v dobré kondici a tréninkové dávky jsem zvládla bez problému, ba naopak jsem překvapovala sebe i trenéra, jak jsem na tom vytrvalostně dobře. Svědčí o tom i 22kilometrový běh v dost svižném tempu na závěr soustředění. Podmínky byly ideální, tedy pokud je člověk mobilní. V místě, kde jsme bydleli, se dalo běhat po měkké zpevněné turistické cestě, ale zhruba jen půl hodiny. Proto jsme jezdili každý den na jednu tréninkovou fázi o 10 km níže, tedy do 1 600 m nad mořem k jezerům. Jedno měří po obvodu 15 km, obě dohromady 23 km. Kolem jezer vede nová cyklostezka, ale dalo se běhat i po zpevněné hliněné krajnici.

Co Vás čeká v přípravě dál?

Soustředění v Maroku, kam jezdíme na jaře. I teď na podzim a v zimě je tam ale přijatelnější počasí než v ČR, teploty kolem 15 °C. Přípravou tam se vyhneme alternativním tréninkům na asfaltu ve sněhu a mrazu.

Sezona 2011/12 nabízí tři potenciální vrcholy, halové MS v Istanbulu, ME v Helsinkách a Olympijské hry v Londýně. Budete se s trenérem Sequentem připravovat na všechny tři?

Rádi bychom se připravili na všechny tři vrcholy, ale nejmenší prioritu bude mít halové mistrovství světa v Istanbulu. Neradi bychom nějak uspěchali přípravu vzhledem ke zranění, kterým jsem si prošla. Důležité bude ME v Helsinkách a priorita jsou Olympijské hry v Londýně.

Nakolik tvrdé jsou limity pro tyto akce?

Na limitech se podepsaly destinace, kde se vrcholy konají. Vše je blízko v Evropě, tak nejsou nijak ostré. Svým osobním časem a většinou svých výkonů, které běhám, bych je měla splnit. Ale vše je jen na papíře a realita může být jiná. Stačí menší zranění, následná léčba a z lehkých limitů můžou být tvrdá kritéria i pro mě.

Jak je to s Vaším studiem sportovního managementu, pokračujete v něm?

Školu jsem na jaře musela ukončit. Dostala jsem dvě možnosti. Buď odjet na další lyžařský výcvik, nebo se připravovat a startovat na halovém mistrovství Evropy. Já si vybrala atletiku. Studium jsem tedy ukončila rok před dostudováním magistra. Dříve či později by mě stejně museli vyhodit.

V Kopřivnici je nové sportovní hřiště při ZŠ dr. Milady Horákové, co tomu říkáte?

Ano, vím o tom, dostala jsem i pozvání na slavnostní otevření, ale bohužel jsem odjela na soustředění. Je to výborné, ráda bych viděla, kdyby v takovém duchu město Kopřivnice pokračovalo i s dalšími sportovišti. Třeba jednou dojde i na rekonstrukci letního stadionu a místo škváry, kde jsem s atletikou začínala, se objeví tartanový povrch. Později snad i nějaký další „Zátopek“, který tam může vyrůst z dnešní atletické přípravky, s níž se začalo systematicky pracovat.

Jana Feilhauerová