Malá plocha na okraji města směrem k Závišicím, kterou by neznalý člověk snadno přehlédl, skrývá neviditelnou časovanou bombu. Ta tikala nerušeně několik desítek let, vždyť minulý režim příroda nezajímala. Rušno je kolem tisíců tun v zemi uložených neutralizačních kalů až v posledních letech. Nejen kvůli tomu, že stále hrozí rozsáhlé škody, ale i proto, že se pořád neví, kdo a za čí peníze se se strašidelným kostlivcem popere.



To, že nebezpečné odpady musí ze země ven, je bez debat. I když se mírumilovný vzhled místa neslučuje s obecnou představou o zapáchající skládce, nikdo nezaručí, že v budoucnu nedojde k ekologické havárii. Hrozící kontaminace spodních vod a zdravotní důsledky by měly zajímat hlavně obyvatele domů v okolí skládky. Léta jednání o jejím osudu ale zatím nevedla ke konkrétnímu výsledku, i když všichni velmi dobře vědí, že toxické máslo má na hlavě především Tatra. Automobilka ale dává od skládky ruce pryč a přehazuje neutralizační kaly na město.



Hledání viníka a jeho přiznání je jedna věc, důležitější se ale jeví nepořádek po sobě uklidit. Čím dříve, tím lépe. Šance, že se zopakuje případ tzv. „starého závodu“ Tatry, který na své náklady vyčistil soukromý investor, tady neexistuje. Nabízená možnost dotace z evropských fondů je proto jednou z posledních variant. Aby se získání peněz podařilo, by si měli přát nejen ekologové a pracovníci životního prostředí, ale i všichni obyvatelé města.



Michal Polášek