Z Lidušky a Jana Galiových i po dvaasedmdesáti letech společného života vyzařuje vzájemná láska, úcta a radost ze života.
FOTO: ILONA MAZALOVÁ
P e t ř v a l d í k (ili) – O Lidušce a Janovi Galiových z Mošnova jsme psali v Kopřivnických novinách před dvěma léty u příležitosti jejich platinové svatby, pro kterou se někdy používá označení svatba milosti. Před třemi týdny oslavili 72 let společného života, a stali se tak podle Miroslava Marka z pelhřimovské agentury Dobrý den nejdéle sezdaným párem v České republice.
Oslavy proběhly v Domově pro seniory Oasa v Petřvaldíku, který se stal pro manžele Galiovy před půl rokem novým domovem. „Manžel měl mrtvičku a já sama mám pohybové problémy, proto jsme se raději přestěhovali sem,“ svěřila se paní Liduška. Ta svého manžela v době nemoci pravidelně navštěvovala ve vítkovské nemocnici. Dokonce se na čas přestěhovala k synovi do nedaleké vesnice a každý den manželovi nosila domácí jídlo a kávu.
Dnes je pan Jan z nejhoršího venku a oslavy, které pro ně personál Domova pro seniory Oasa připravil, si pořádně užil. „Všechno bylo tak krásně nazdobené, dort jsme dostali a taky prstýnky,“ přiblížil zážitky z oslav pan Jan, který se přiznal, že ten původní snubní prstýnek někde ztratil, proto mu náhradní, byť z kočičího zlata, udělal takovou radost. Na oslavy přijel i mošnovský starosta Roman Máca, před kterým si oba manželé oživili manželské „ano“. Zástupy gratulantů neměly konec, ale to ještě oba oslavenci netušili, kolik publicity si jejich dlouhodobý manželský vztah vyslouží. „Už jsem z těch návštěv docela unavená. Jenom televize nás natáčely čtyři. A pořád se všichni ptají na to, jak jsme se seznámili a jaký máme recept na tak dlouhý společný život. Jenda rád povídá, ale pořád odbíhá od tématu, tak na něj musím dávat pozor,“ vypověděla paní Galiová.
Liduška a Jan se poznali na svatbě svých známých, jí bylo 14, jemu 21. O dva roky později se vzali. Vychovali spolu pět synů a jednu dceru. Dnes se těší z 11 vnoučat a 17 pravnoučat. Je s podivem, že data narození všech příbuzných zná pan Jan dodnes zpaměti. Ani osud k nim nebyl nejvlídnější – ve 40. roce pan Jan málem přišel o ruku, a když bylo paní Lidušce 38 let, dávali jí lékaři tři dny života. Přenesli se přes všechna úskalí nemocí i životních ztrát, když přežili své tři syny a šestnáctiletou vnučku.
Oba manželé se těší relativnímu zdraví a jejich optimismus a radost ze života je neuvěřitelný. „Jenom si říkáme, ať brzy neumřeme, abychom si toho pohodlí a pozornosti, kterou nám tady sestřičky věnují, pořádně užili,“ shodují se oba a na zdejší personál nedají dopustit. Stejně tak se pochvalně vyjadřují o Renátě Hubáčkové, která jim pomohla se do Oasy dostat. „Jsem tak rád, že jsou kolem nás lidi, kteří nás mají rádi. Radost žít, jak jsem šťastný,“ dodal Jan Galia.
