Je to v podstatě jediná cesta, jak vychovat nové šampiony právě v Kopřivnici, kde má tento sport obrovskou, více než 70letou tradici. „Cítili jsme, že pokud chceme plošinu v Kopřivnici posunout, potřebujeme možnost pracovat s mládeží. Po malém oválu jsme toužili dlouho. A když se zhruba před třemi lety dalo všechno více do pohybu, skočili jsme po té šanci. Díky pomoci z mnoha stran, za což moc děkujeme, se vše podařilo dotáhnout a jsme moc rádi, že miniovál máme a že na konci června prošel prvním velkým dvoudenním závodem,“ říká Vladimír Kovář, člen vedení klubu, znalec plochodrážního sportu a také moderátor všech závodů v Kopřivnici.

Jaké vlastně byly začátky malé dráhy v Česku, potažmo v Kopřivnici?

Ještě před Českem bych rád zmínil Dánsko. Právě tam totiž mini plochá dráha vznikla, a to někdy v 70. letech minulého století. Stála u toho legenda tohoto sportu Ole Olsen. My tady v Kopřivnici jsme začali dělat v 80. letech provizorní miniovál v podstatě na místě, kde je nyní. Na tom tehdy začala vyrůstat generace borců, jako jsou například Petr Macek, Richard Dufek, Adrián Rymel či Miroslav Hinner. Všichni jezdili na různě upravených půllitrech, byly to takové řekněme provizorní partyzánské začátky plošiny. Makalo se hlavně na točení kolem nohy, pilovala se technika jízdy…

Situace s malými dráhami se v Česku a potažmo v posledních pár letech i v Kopřivnici zlepšuje …

Postupně se to v ČR rozběhlo více a více. Vznikl mistrák pro 125 ccm, kolem roku 2005 se začaly budovat a prosazovat miniovály. Dnes je situace taková, že miniovál nemají pouze dva stadiony v republice, a to Pardubice a Březolupy. My jsme hlavně rádi, že už teď patříme do té lepší a větší skupiny, tedy té s těmi miniovály pro nejmenší borce.

Co bylo hlavním hnacím motorem u snahy vybudovat malou dráhu?

Cítili jsme, že pokud chceme posunout plošinu v Kopru, potřebujeme možnost pracovat s mládeží. Zhruba tři roky zpět se naskytla možnost získat kompletní pozemek, kde teď je malá dráha, takže jsme se s městem dohodli na pozemku. Vše kolem toho se povedlo dotáhnout do konce a jsme za to rádi.

Vybudování malého oválu v Kopřivnici muselo zabrat spoustu času i práce mnoha lidí, je to tak?

Přesně tak. Fyzicky jsme to začali dělat předloni na podzim a loni na jaře. Bylo to mnoho práce, hodně stěhování a dalších činností. Něco šlo přes členy, hodně pomohli sponzoři, výrazně pomohli třeba Tomáš Halamík či Standa Kocián. Bylo to fakt hodně práce. Areál v jakémsi syrovém stavu se musel vyčistit, dále se musel navést materiál, vše srovnat a až pak se začal budovat samotný malý ovál. Ten má štěrkový podklad, jehož základem je – stejně jako na velké dráze na letním stadionu, materiál z lomu v Jakubčovicích. Je to takové drsnější kamenivo a není to škvára, jak si mylně myslí ještě stále hodně fanoušků plošiny, kteří k nám chodí.

Nebyla to však jen práce kolem samotného oválu, bylo toho mnohem více …

Je to tak. Jelikož nemáme malý ovál uvnitř velké dráhy, ale samostatně v areálu kousek vedle, potřebovali jsme i mantinely, a to byla další pořádná fuška. V tomto případě jsme měli štěstí, že asi před čtyřmi lety jsme získali staré vyřazené mantinely ze zimáku v Kopřivnici. Ty se musely upravit – pískovat, svařovat, stříkat, pogumovat a pak se z toho vybudovala konstrukce kolem celého minioválu. Má délku asi 150 metrů, přičemž samotná dráha má asi 80 metrů. Suma sumárum jsme při tvorbě minioválu napočítali zhruba 300 moto hodin u bagrů, náklaďáků, nakladačů a podobně, dále v brigádních hodinách to bylo dle našich záznamů zhruba 2,5 tisíce hodin, což kdybychom přepočítali na to, co by si vzala firma, hodnota toho by byla klidně i kolem 1,5–2 miliony korun.

S novou malou dráhou se poměrně rychle rozjela také mládežnická základna a kluci začali rychle růst a postupně i závodit …

Je to tak a jsme za to rádi. Předloni jsme začali s oživením mládežnické tradice plošiny v Kopřivnici. Z velké části to bylo i díky nezištné a velké pomoci Lukáše Hromádky, který u nás jezdil plošinu, teď jezdí hlavně sajdkáry, ke klubu má vztah a v začátcích nám hodně pomohl materiálně. S pomocí ovšem přispěchali i další, takže se to mohlo před těmi dvěma lety poměrně slušně rozjet. Z nějakých sedmi osmi kluků nám u toho hned pět zůstalo a teď, po dvou letech od bodu nula, už tito borci od deseti do patnácti let pravidelně závodí. Jsou to Vojta Stachník, Velen Kocián, Jakub Finger, Vojtěch Juzof a Filip Hložanka. Například Vojta Stachník se teď nedávno při absenci některých jezdců dostal z pozice náhradníka i do mládežnické reprezentace ČR v kubatuře 250 ccm. Pěkné úspěchy sbírá i Velen Kocián a také další tři kluci jsou šikovní a jdou hodně nahoru. Všichni byli pěkně vidět i na premiéře naší malé dráhy letos na konci června, kdy se u nás závodilo po dva dny.

Na závodech na malé dráze v Kopřivnici byli i zahraniční jezdci, míříte i tímto směrem vaši činnost a snahu o spolupráci a další rozvoj?

Určitě ano. Navázali jsme dobré kontakty s klubem Rybki Rybnik, který také dělá plochou dráhu pro mladé jezdce. V Rybniku, který je od nás jen 90 kilometrů vzdálený a pro další spolupráci se krásně nabízí, jsme již několikrát byli na jejich malé dráze. Spolupráci s Poláky určitě chceme dále rozvíjet a máme i třeba takovou představu o mezistátním utkání ČR – Polsko …

Mohla by se dráha využívat i na jiné aktivity, než je plošina? Jaké ještě jsou plány a reálné možnosti, jak by se mohl areál posouvat dále?

Máme takovou ideální představu nebo vizi, že se areál malé dráhy postupně dovybaví potřebnými prvky, jako je například nějaká miniaturní tribuna pro diváky, ozvučení, menší bufet, zkrátka ty věci, které k takovému areálu patří a moc pomohou jeho dalšímu rozvoji a využití při více aktivitách pro širší okruh dětí a mládeže, jako třeba závody na kolech a podobně. Jinak obecně máme před sebou takové dva hlavní cíle. Prvním je postupně přibrat další kluky a holky, kteří se začnou věnovat plošině od začátku. Na to navazuje i další cíl, kterým je rozšíření strojového parku pro nejmenší jezdce. Je klíčové mít pro ty menší začínající kluky odpovídající technickou vybavenost.

Kromě mnoha členů klubu, dobrovolníků a fanoušků, kteří přiložili ruku k dílu, hrála roli v realizaci malé dráhy i zlepšená spolupráce s městem Kopřivnice, že?

Ano. Na místě je poděkovat městu Kopřivnice, se kterým jsme našli společnou řeč a bereme přístup města jako velmi pozitivní. I díky tomu se vyřešily komplikace kolem parcely, na které teď stojí malá dráha. Snad ještě bych dodal, že by nám významně pomohlo, kdyby si malou dráhu někdy třeba město vzalo jak se říká pod sebe, tedy v našem případě pod Správu sportovišť. To by nám moc pomohlo a uvolnilo ruce i čas na další aktivity a činnosti kolem malé dráhy.