Aktuální výstavu Zdeňka Babince zahájilo ve frenštátské výstavní síni Albína Poláška vystoupení připravené tamní základní uměleckou školou.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Frenštát p. R. (dam) – Pro sebe netypickou kolekcí obrazů se na další ze svých samostatných výstav prezentuje Zdeněk Babinec. Kopřivnický malíř, působící zároveň jako pedagog a ředitel zdejší ZUŠ Zdeňka Buriana, aktuálně vystavuje ve výstavní síni Albína Poláška ve Frenštátě pod Radhoštěm cyklus nazvaný Múzy trochu jinak. V komorním galerijním prostoru je k vidění celkem jednatřicet Babincových obrazů, přičemž většina z nich je podle autora otiskem zvláštní doby, ve které žijeme.
„Celé to začalo spontánně a neplánovaně během distanční výuky. První věci jsem maloval před kamerou a dával instruktážní videa svým žákům na YouTube. Cílem bylo představit jim, jak se tvoří obraz, a přistihl jsem se, že něco jiného učím a něco jiného sám dělám. Přistupoval jsem k malování trochu jinak, pouštěl si jinou hudbu, přišlo zklidnění a postupně mě to začalo bavit,“ vzpomíná Zdeněk Babinec na počátky svého aktuálního cyklu, který začal vznikat během loňských lockdownů.
V obrazech, které momentálně ve Frenštátě vystavuje, by Babincův rukopis často nepoznali ani znalci jeho díla. Používá jinou techniku malby, odlišná je použitá paleta barev a do jisté míry i náměty, které zpracovává. Hlavním přiznaným motivem je věčná inspirace křivkami ženského těla, ve svých nových obrazech ale Babinec zobrazuje i nálady zachycené ve stylizované krajině a mlhavou poetiku.
To, jestli bude v započaté odbočce na své umělecké cestě pokračovat, zatím neví ani sám autor. „Poslední obraz jsem domaloval týden před vernisáží, těžko tak můžu říct, že by cyklus Múzy trochu jinak byl uzavřen. Nevím, co mě napadne zítra nebo za týden, ale momentálně cítím, že je to stále oblast, kde mám co objevovat, a nevyčerpal jsem nápady, které stále přicházejí,“ prozradil Babinec. Je tak možné, že minimálně po dobu koronavirového bezčasí se k novému tvůrčímu přístupu bude alespoň občas vracet. „Předpokládám, že v okamžiku, kdy navštívím nějaký pořádný metalový koncert, tak to ve mně probudí něco jiného a začne úplně jiný cyklus obrazů, kde se do mého malování vrátí určitá tvrdost, razance a agrese.“ Oba tyto Babincovy přístupy při malování mají své diváky. „Zaznamenal jsem ohlasy od lidí, kterým se víc líbily moje starší věci, ale jiní zase ocenili zklidnění přicházející v aktuální sérii obrazů,“ nechal se slyšet Zdeněk Babinec. Ten paralelně pracuje ale i na dalších obrazech, které jsou od těch vystavených ve Frenštátě diametrálně odlišné. „Dál třeba pracuji na svém cyklu Theatrum mundi. Dokončil jsem dva velké triptychy, které ještě nikdo neviděl. Zatím jsou v ateliéru a čekají na vhodnou příležitost k vystavení. Potřebují totiž větší prostory, aby diváci mohli mít náležitý odstup. Tady by nevynikly,“ říká Zdeněk Babinec. Jeho aktuální výstava bude ve Frenštátě k vidění až do 14. prosince.
